Hrana zlomu (2021)

Když parabolu domácího násilí ve dvou kontrastních prostředích (bohaté rodiny vs. vesnické spodiny) nestačí odlišit jen žánrově (chladný manipulativní vs. vidlácký "redneck" thriller), rozstříhejte a rozházejte ji po vzoru Nolanova Mementa ještě na malé kousky. Jenže nadějná výchozí myšlenka potřebuje zároveň i nosné zapletení (anebo aspoň "slasherový" nápřah), aby z ní nezůstalo akorát artově táhlé stylistické cvičení s netypicky obsazeným Kozubem, minimem přímé řeči či agresivním elektronickým ambientem v podkresu. 50 %

...tak takovýhle stupidity se podporujou dotacema... jsou filmy dobrý, jsou filmy špatný, no a pak jsou ty, co stojí za hovno, a tenhle patří k nim, zaplaťpánbu, že už nechodim do kina, protože si nedovedu představit, že za todle dám ještě prachy ...jediný, co na tomhle veledíle bylo dobrý, tak ten matroš, na kterym jeli, když to točil - ti umělci si ani nevšimli, že jim někdo zpřeházel stránky ve scénáři ...takovej to mohl bejt i dobrej film, natočit ho někdo normální ...

Snaha dělat žánrovku v našem prostředí je chvályhodná. Navíc to zlo se jim fakt povedlo. Venkovskej murder house je super a Kozub to hraje moc dobře. Jenže zbytek je prostě nezvládnutý. Ta bohatá rodina absolutně nefunguje. Vůbec se nechovaj jako lidi a to se o ně pak prostě nejde bát. Přitom Pavla Gajdošíková hraje jako o život, ale režisér tím zlatem úplně mrhá. Přeházená časová osa je úplně zbytečná. Přišlo mi, že tvůrci měli dobře nakročeno, ale chtělo to víc vypilovat a dotáhnout.

Rodinné drama (thriller) v horrorových kulisách. Prostředí fajn, postavy fajn (pán s obsesí na černou a odstíny šedi - ne, to není ironie ani alegorie, prostě to tak opravdu je - je zajímavý, Kozub ve vážné roli hodně dobrý), tempo je slibné. Problém mám s příběhem, který je dost vyprázdněný, aby udržel pzoornost, musí mu pomáhat mozaikovitý styl vyprávění, který je však úplně k hovnu, protože (a to mi vadí fakt nejvíce) ten film/příběh prostě nemá konec. Mám rád otevřené/naznačující konce, kdy si může divák domyslet vlastní verzi závěru či následujících událostí, ale tady není ani tohle. Ten film prostě skončí, bez vyvrcholení, bez katarze, bez čehokoliv. 2,5*

Beskydský masakr pletací jehlicí, ve kterém ze zavařovačky chlemtající kopecvilémové soutěží v míře narušenosti s obyvateli moderní vily. Výsledek? Chorou mysl zas tak prostředí nezajímá.. Nelineárnost nedávala příliš smysl koncepčně a někdy ani logikou (doba mezi nehodou a návratem členů rodiny z nemocnice). Na druhou stranu působivá „pre-kolaps“ scéna, kdy postava Pavly Gajdošíkové vstřebává informace od zdravotní sestry a zajímavý žánrový nezvyk, že přes všechno to násilí a přepjatost se vlastně nikomu zase tolik nestalo. Teda s výjimkou těch, co se vzadu nepřipoutají..