Ruchoth Raoth (2017)

Křižkův fetiš na páně Kafku je zřejmý z každého záběru (a btw z každé stránky jeho skvělé knihy Hořká múza). Ruchoth Raoth je slušná schíza, deprese, ale hlavně velmi dobrý atmosférický krátkometrážní horor. Kubelík, když zrovna nežere pálivé a pálivější chilli papričky ve svém youtube pořadu, umí složit dobrou tematickou hudbu, Křižka, když zrovna nemaluje další obálku Kingovo knížky, natočit horor, na který by každý další v naší kotlině neměl kule, a Kozub, když zrovna nedělá jednu ze svých sto padesáti tisíc aktivit, umí zahrát... jak nikdo jinej. V jejich dalším hororuHrana zlomuto úplně nevyšlo, ale věřím, že se od dua Křižka-Kozub (ještě by mohli přibrat kolegu Krhuta a přejmenovat se na KKK- cha, jsem vtipnej) ještě nějakého dalšího vypečeného hororu dočkáme. Těším se už teď.

Asi mi tady vůbec nevadí, že jsem většinu z děje nepobírala, tak nějak si představuju deliria Edgara Allana Poea. Ale geniální herectví Štěpána Kozuba mi pro pět hvězd úplně stačí. To je neskutečný, co ten člověk dokáže. Chvílemi mi připadalo, že výraz a proměny jeho tváře snad ani nemůžou být fyzicky hrané, že je to nějaký zkreslující animák, prostě paráda.

Umírající matka je bez výjimky problémem. Tady za předpokladu, že ji přežijete. Buďto se o ní staráte a máte pocit, že něo ztrácíte. Nebo jí někam pošlete a pak máte výčitky svědomí. Nebo ji dokonce nějak pomůžete na onen svět a poton se - podle nátury - z toho nějak vymotáte nebo to nezvládnete. Tento (příliš) krátký film má smysl. Sám jsem to prožil a několik lidí, kteří to prožívali, mi o tom vyprávěli. Znám ale i takové, kteří zavřeli oči a zacpali si uši a utekli pryč. Samozřejmě - oproti filmu - to nikdy není tak zběsilé, ale také to netrvá dvacet minut, ale léta.

Ruchoth Raoth 
Krátkometrážní snímek režiséra Emila Křižky. Tenhle kraťas jsem si pustil hlavně kvůli Štěpánu Kozubovi v hlavní roli, a musím říct, že mě tenhle psychologický horor hodně dostal, v pozitivním slova smyslu. Kozub hraje Jakuba, který se v malém domě stará o svou nemocnou a už dost taky vyšinutou babičku, který by však spíš uvítala, kdyby ji nechal v klidu zemřít. Sám Jakub to ale taky nemá v hlavě úplně v pořádku a kromě své babičky se musí vypořádat i s vlastními démony. Film stojí především na perfektní chemii mezi oběma herci (starší ženu ztvrárnila skvěle Alena Sasínová-Polarczyk). Samotný Kozub je zde pak ještě výraznější a v mnoha hereckých polohách předvádí opravdový koncert, ze kterého člověku běhá mráz po zádech - to samé by se však dalo říci i o celkové atmosféře. Pochválit si zaslouží i skvělá práce s kamerou a po tomhle kraťasu se těším na cokoli co nám tento talentovaný český tvůrce nadělí.
9/10

Zajímavý pohled na vlastní svědomí a rozmezí viny a trestu. Jakub totiž matku zabít nechtěl, sám se o ni dlouho staral, ale matka už další utrpení nezvládá a chce odejít. Syn tak sice provedl něco hrůzného, ale vlastně na její přání. Mezi sérií krátkých filmečků, které Čt art nabídla divákům, patřil tento rozhodně k nejlepším. Škoda, že se u nás horory netočí ve větší míře, potenciál by tu rozhodně byl. Jak kostýmní část, tak herecká se povedla. Pochopitelně, že nejvíc zazářil Štěpán Kozub.