Hoffa (1992)

Poté, co mě loni bavilSmoochy(kterému mám stále větší chuť přidat 4. hvězdu) a co mám čerstvě nadšeně za sebouVálku Roseových, jsem se cítil připraven i na nejambicióznější DeVitův režijní opus. Možná, že si tady DeVito vzal příliš velký krajíc, po převážně komediální kariéře natočit dvě a půl hodinový velkofilm s pokrytím odborářského, politického i mafiánského prostředí a navrch sehrát i jednu ze dvou hlavních postav (ryze charakterní) s větším časovým obloukem. Chtěl jsem ale zůstat kHoffovihodný, když mě zde naprosto fascinovala formální stránka a režijní pojetí plné úžasně rámovaných záběrů, promyšlených střihů a pohybů kamery, působivě atypických úhlů snímání mj. z pomyslného stropu i bohatých vizuálních montáží. Klobouk dolů, natočeno je to nejen v případě dechberoucí davové demonstrace vážně pěkně. Zahráno docela taky a musím uznat, že i ze strany méhoneoblíbeného Nicholsona, nakolik jeho typicky arogantní poloha začne z něj více vyžarovat až časem s proměnou postavy. Vyloženě mě tu zaujal mladý John C. Reilly ve vedlejší roli: nenápadný, převážně mlčenlivý asistent s původně ledově buldočím pohledem, kterým v pravou chvíli přejde na druhou stranu a během zpovědi u soudu zažívá emoční katarzi. Se scénářem to mám ale složitější. Že se jsem se cítil v samotném prostředí a době bez většího prokreslení pozadí trochu ztracen, jsem dokázal asi polovinu filmu brát díky silnější atmosféře. Že jsou i ty hlavní postavy představeny dost chladně, aniž by ve mně časem začaly vyvolávat větší zájem, asi lze zkousnout jako menší výhradu nebo záměr. Ale že se přitom z mafiánského zločince, co se nabourá do politiky, dělá zároveň hrdina a vlastně i oběť, už zkousnout ve výsledném dojmu nedokážu, to pardon.[65%]

Formulovat, obhajovat a prosazovat zaměstnanecké zájmy a potřeby, to uměl Jimmy stejně dobře jako formulovat, prosazovat a obhajovat ty své. Jenže tu byly zájmy a potřeby ještě jiných organizací. Jeden by se v tom začal ztrácet.. Srdce organizujícího se dělníka, lehký závan fabulace, Nicholson rozdělující svým výkonem kritiky a DeVitova pokorná režie, která střídá tuctové momenty s těmi funkčními (bitva u Stávkokazova žlebu mezi ně nepatří). Prý se ze stejného prostředí má točit i u nás. Akorát to bude komedie a bude to o šéfovy odborů, co neplatil členské příspěvky a tím pádem nemůže být členem odborů. Název Středula bude stejně rázný jako Hoffa..

Celkom slušná životopisná freska kariéry amerického odborového predáka Jamesa R. Hoffu, ktorý svojím priamočiarym až agresívnym prístupom postupne stúpa po rebríčku až sa zapletie s organizovaným zločinom. Produkcia je výborná a hoci všetky časti príbehu sú len čriepky väčšej mozaiky, každá z nich má kvalitnú atmosféru. To že, je každá samostatnou epizódou, však tak trochu nabúrava celistvosť filmu. Obsadenie je prvotriedne a Jack Nicholson znovu dokazuje, že tento typ postáv a príbehov mu sedí. 75%

Hoffa je jeden z těch filmů, který by zdejším komunistům velmi dobře posloužil a kdyby zde socialismus ještě vládl, tento film by do kin jistě puštěn byl. Vypráví totiž nejen o americkém stylu života a životopisně o samotném James R. Hoffovi, ale též o právech, jichž se zaměstnanci domáhali. Faktem je, že tento snímek je zákonitě nadčasový. Zvláště pokud jde o kamioňáky. Vždyť dnes dochází k porušování zákoníku práce také a ne zrovna málo. Povinné přestávky jsou jen jedním z problémů. Faktem je, že Jack Nicholson tu působil hrozně zvláště. Měl jsem dlouho problém ho identifikovat. Vůbec jsem si nebyl jistý, že hlavní roli opravdu hraje on. Druhá strana mince je, že si Danny DeVito řadu faktů přizpůsobuje či úplně vymýšlí. Vznikl tak pozoruhodný film o muži, který na začátku možná opravdu měl ambice řidičům vymoci lepší podmínky. Ale postupně se opil mocí a odmítl vystřízlivět.

Na Hoffovi je príjemné vidieť, že DeVitova réžia je svojská a nemáte dojem, že pozeráte na Scorseseho alebo De Palmov film. Prvá hodina je zvláštna v tom, že sa skoro všetko odohráva v noci a zrejme v exteriéroch a interiéroch štúdia a vrcholí vzburou pred podnikom. Potom je už naopak skoro stále deň a vydávame sa aj do reálnych exteriéroch. Príbeh je orámovaný posedením v bistre, čo má aj svoje opodstatnenie. Hoffa je záživný film aj v prípade, že všetkému nerozumiete, herci to výrazne ťahajú hore. Len si myslím, že Nicholson mohol byť aj bez masky, či sa podobá viac, alebo menej na svoj predobraz je pre mňa bezpredmetné.