Hledání nesmrtelnosti (2010)

Po celá desetiletí a staletí se lidé snaží najít elixír věčného mládí – australská vědkyně jej našla u malého tvorečka žijícího v tůňkách a dostala za tento objev Nobelovu cenu. Zmíněná substance dokáže však přinášet i smrt. Délka života ve středověku byla stěží 30 let, dnes je to v průměru 80 let. Délka našeho života se významně zvětšila. Důležité však je to, co se v nás při stárnutí odehrává na vnitrobuněčné úrovni. Tak může i šestnáctiletý Rae Spengler mít buňky starce. Jeho buňky stárnou rychleji než by měly. Špatně se mu dýchá, pohybuje se pomalu a často zapomíná. Buňky Jacka MacClura naopak stárnou o 30 % pomaleji. A Dal Richards je v 92 letech v nejlepší kondici. Postupně začínáme chápat nejen důvody stárnutí, ale i to, co můžeme dělat, abychom rychlost stárnutí sami ovlivnili. Podobné je to s auty – rozdílnost v opotřebování konstrukčních materiálů způsobuje, že některá auta stárnou rychleji než jiná. Naše buňky se reprodukují a tím obnovují tak, že se znovu a znovu dělí. Některé buňky se ale mohou rozmnožit jen asi 50x, pak umírají. Když je vědci vložili do mrazáku, zjistili, že po rozmražení pokračují ve zbylém počtu dělení. Uvnitř buněk tedy musí být mechanismus, který počítá počet dělení. Tzv. telomery chrání konce DNA. S každým dělením jsou kratší a postupně mizí. Telomery ovlivňují sklony k různým chorobám a u některých lidí se opotřebovávají rychleji než u jiných. Zdá se, že existují způsoby, jak telomer prodloužit. Ke zkracování telomer přispívá i velké množství stresu a negativního myšlení. Lidé, kteří pracují jako např. ošetřovatelé těžce nemocných členů rodiny nebo dětí, umírají rychleji. Buněčné stárnutí je napřed o neuvěřitelných deset až sedmnáct let. Pokud se lidé zbavili stresové zátěže a změní životní styl, telomery se prodlužují. To je naprosto neuvěřitelný objev.