Hledání milující náruče (2026)

Opuštěným dětem ústavní péče neprospívá. Víme ale přesně, jak jim začátek životní cesty co nejvíce usnadnit rok po zrušení kojeneckých ústavů? ... Režisérka Natálie Císařovská se během zkoumání tématu rušení kojeneckých ústavů v ČR zaměřila především na příklady dobré praxe zacházení s opuštěnými dětmi. Vyšla přitom také z filosofie odkazu světově proslulého českého psychologa Zdeňka Matějčka, který byl společně s Janem Langmeierem autorem převratného pojmu „psychická deprivace v dětství“ již v roce 1963. Použila také ukázky z filmu Děti bez lásky, který natočil Kurt Goldberger v roce 1963 v úzké spolupráci se Zdeňkem Matějčkem a pediatričkou Marií Damborskou a který je alarmující analýzou příčin psychické deprivace nejmenších dětí. Autorka ale v průběhu své práce na tématu nalezla i důležité příběhy vlastní. Jedny z nejdůležitějších v tomto směru nalezla v Pardubickém kraji, konkrétně na OSPODU na Městském úřadě v Chrudimi, kde se začíná odvíjet příběh opuštěného miminka, jehož cestu máme příležitost detailně sledovat: nejprve uvidíme jeho přesun k pěstounce na přechodnou dobu a postupně i vývoj situace s hledáním možností jeho dlouhodobého umístění v náhradní rodině. Kromě hlavních postav – zapálených sociálních pracovnic, které cítí svou práci jako důležité poslání – je hluboce zasvěcenou průvodkyní filmem také Barbora Křižanová, odbornice na problematiku ohrožených dětí a rodin z Iniciativy 8000 tisíc důvodů a Nadace J&T. Poselstvím filmu, který zkoumá, nakolik jsme na změnu byli připraveni, a především to, co je pro opuštěné děti nejlepší, je přesvědčení, že každé dítě si zaslouží milující náruč.