Happy, Happy (2010)

Nikdo není dokonalý a nikde není tráva zelenější. Všichni to víme a přesto pořád a pořád potkáváme lidi, kteří se zdají tak dokolalí, že té iluzi rádi znovu uvěříme.... Mám tyhle severské věci docela ráda a tak možná s hodnocením trochu nadržuju. Ale mě se to líbilo, ačkoli je to možná příběh, jakých je kolem tisíc a jaké už byly zpracované stokrát a lépe. Sníh a chlad, láska a vášeň, pravda a lež, jde to všecko hezky dohromady.

Musím říct, že přivítat mě takováhle " Kaja " tak okamžitě točím auto a jedu o dům, nebo raději několik domů dál.Ovšem jejich bloňdatý klouček, co by dítko bylo dost roztomilé :-) .Nevím sice, jestli se problémy vyřeší přestěhováním, možná ano - změna prostředí někdy dělá hodně, ale svěřovat se svým novým sousedům s osobními partnerskými problémy, to není zrovna ideální, jak jinak to pak může skončit, že ? Pro mě dosti zajímavý film, bavil mě po celou dobu.

Toto je jasných 70 %, zhodujem sa s hodnotiacimi tuto a neviem sa rozhodnúť medzi tromi a štyrmi hviezdičkami. Totiž, severskej tvorbe sa väčšinou prepáči aj to, čo iným nie. Tá základná myšlienka je však zaujímavá a tak trochu zábavná. Veď uznajte sami: dva manželské páry, štyria ľudia, z ktorých sa traja zamilujú do toho istého muža. Avšak škandinávske poňatie kinematografie je tak milučké, že menej ako štyri hviezdy dať nemôžem. (A prehliadam tak aj vsuvku s dvomi malými deťmi, ktorá sa mi do filmu absolútne nehodila. Tie dva páry by mohli byť pokojne aj bezdetné a zápletku by to v najmenšom neovplyvnilo).

Úvodní rozverné pěvecké kvarteto je příslibem, že by i přes vážnější témata mohlo být veselo, k čemuž svým způsobem dojde... Norové musí být vskutku přítulní sousedé, co s odhalením nějakých těch manželských problémů nedělají žádné štráchy a jejich děti natolik pružné, že historické prameny dokáží hbitě převést do improvizované rekonstrukce, když je tady ta příležitost, čímž dostane sněhem zasypaný sever, spolu s gospelově laděnými vložkami, neobvyklý jižanský nádech... Chytání štěstí za pačesy s rizikem, že vám zůstanou v ruce.

Divím se že se vůbec někomu chce ještě takovéhle filmy točit. Ani mě to nepřišlo šokující, ani trefné. Jedno klišé vedle sebe, morální hnus který se nedá omluvit a moc se ani nedá se o něm vyprávět příběh - rozhodně tedy ne tímhle způsobem. Co se tím vlastně myslelo? Určitě herečka co hrála Kaju byla hodně šikovná, a vůbec bych řekla že herectví nebylo špatné. Ovšem ten příběh? Postavy? Jednotlivé scény? Běhání nahých ve sněhu? Ty dvě děti? Někdy mám pocit že fakt asi nejsem z téhle planety. Smála jsem se když to mělo být krutě vážný, a ze scén na zasmání mi bylo na nic. Nechutný a svým způsobem hrozně ubohý film. Omlouvající nejhnusnější lidský povahy. Čekala jsem navíc, že když je to Norské, bude to alespoň kruté, nečekané, zvrhlé, nebo jakkoli zábavné. Když už chce někdo dělat tohle otřepané téma, má ho dělat alespoň nově. A ne pitomé klišé alá Hřebejk.