Hana Hegerová - Portrét (2006)

Životní ohlížení světově proslulé představitelky českého šansonu s podmanivým hlasem a neobyčejnou sílou citového projevu... Umělecká kariéra Hany Hegerové, rodačky z Bratislavy, začala v roce 1953, kdy se po absolvování odborného divadelního kurzu stala členkou souboru Divadla Petra Jilemnického v Žilině. Krátce nato ji pro široké publikum objevil Jiří Krejčík, který mladé herečce nabídl hlavní roli ve snímku Frona. Jako zpěvačka se představila poprvé až roku 1957 díky angažmá v bratislavské Tatra Revue. Skutečnou popularitu jí však zajistilo vystupování na populárních pražských hudebních scénách – v Rokoku a v Semaforu. Tehdy se začala z Hany Hegerové stávat šansonová zpěvačka světového formátu, která zpívala v hned několika jazycích a absolvovala řadu zahraničních vystoupení. V roce 1967 korunovala svou dosavadní kariéru nečekaným úspěchem v pařížské Olympii. Přijala nabídku na angažmá, avšak sny o závratné kariéře uzavřela okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. V době normalizace, která hudební tvorbě mimo hlavní proud příliš nepřála, zůstávala věrná svému instinktu a vkusu. Od kompromisů ji uchránili rovněž výteční spolupracovníci – textaři Pavel Kopta a Michal Horáček či hudební skladatel Petr Hapka. Poutavé a fascinující písňové texty nejen zpívala, ale obohacovala rovněž o nenapodobitelný prožitek. Až do ukončení kariéry roku 2011 vystupovala před beznadějně vyprodanými hledišti a oslovovala svým stále doplňovaným repertoárem již třetí generaci posluchačů. Za svůj umělecký a kulturní přínos byla oceněna z rukou Václava Havla Medailí Za zásluhy, stala se držitelkou rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.