Guard Dog (2004)

Režisér Bill Plympton má vcelku rozpoznatelný umělecký styl, který vypadá zhruba tak, jako když si moje děti kreslí voskovkama. Ale ne, to nemyslím jako urážku, ten dětinský styl kresby mi tu vůbec nepřekážel, naopak. K takové taškařici, dá—li se několikanásobná smrt člověka nazvat taškařicí, se to hodí. Snímek by v Americe právě kvůli násilí označen eRkovým ratingem, ale ono tady má celkem smysl. Ponoříme se totiž do mysli psa, který se urputně snaží bránit svého páníčka. Před čím? Před vším! Každý v dohledu je podezřelý a vemte jed na to, že ta nevinně tvářící se veverka, ten slepý krtek i ten krásný motýl, ti všichni chtějí vidět člověka pod drnem. [Oscary 2004]

Tak takhle smíšené pocity jsem z kraťasu už dlouho neměla... Na jednu stranu perfektní Plymptonovská animace, na stranu druhou až moc brutální na mou jemnou dívčí stránku, ale na straně třetí jsem se místy fakt uchechtávala, ovšem na té čtvrté jsem zase ohrnovala nos a cítila se znechucena. A teď babo raď jestli se mi to líbilo nebo ne, natož jak to ohodnotit. Ale ten krtek byl důmyslný.. nastraží past s býkem a oblekem McDonalda....

Díky bohu za psy! Jediní vidí všude nebezpečí a chrání vás, ne, to není paranoia, ale zdravé bezpečí, takhle psíci určitě myslí a hned to zahřeje u srdce, že každého chrání. Zlý jsou neštěkající psy! Jo a ten konec byl hloupý, kdo by nosil vodítko ve výšce krku, tak aby se dalo obmotat okolo krku? (PS: Sorry, to je asi trochu spoiler)

Pes, který se o svého páníčka stará a chce ho ochránit před mnohými nebezpečenstvími, je k nezaplacení, nicméně tento pes je až příliš paranoidní a bojácný, což se ve výsledku může obrátit proti němu. Zkrátka kraťas který sice neoplývá nějak výraznou animací, avšak nepostrádá nápad a překvapivý konec.

Další důkaz toho, že přílišná snaživost se nevyplácí. Chlápek jde na vycházku s čoklem, který jej postupně uchrání před několika živly, které na člověka obvykle venku číhají (také z toho důvodu ctím zásadu: raději sedět doma). Nikdy nevíte, jestli se vás nepokusí svým hnízdem atakovat nějaký opeřenec, jestli si kobylka neudělá z vašeho ucha dočasný příbytek, nemluvě o obzvlášt sadistickém krtkovi. Opět je to plymptonovsky morbidní, opět to má pěknou hudbu a smutnou pointu. Co chtít víc.