Gokuaku bôzu (1968)

Taisho Era, asi 1912. Tokyo, inner suburbs. Kamera sa začína spoza trsov trávy hýbať zaberať skupinu ľudí. Mladý mních Ryokatsu hraný Buntom Sugawarom zachraňuje niekoho, koho chce mladý gang zbiť a prichádza mu na pomoc o niečo starší mních Shinkai hraný Tomisaburō Wakayamom. Dočkáme sa kungfu a krvi na čele jedného porazeného. Mnísi ale nepoužívajú zbrane. Akcia nie je natočená úplne atraktívne. Shinkai je vykázaný do iného kláštora a má byť v izolácii. O 5 rokov neskôr je Shinkai stálym zákazníkom v nevestinci, kde kvôli konfliktu nespokojného zákazníka s prostitútkou vyvolá bitku. V kláštore sa o tom dozvedia a väčšina, až na ich lídra, ho chce vykázať. Líder kláštora ho chce ale sám zmeniť a najprv mu nariadi 7 dní samoty. On ale odíde na 2-3 dni preč gamblovať. Tvrdí, že vidí, čo padne a vie, kedy treba odísť. Skutočne vyhrá jedinú stávku, ktorú stavil a potom odchádza a vyhovára sa yakuze, že ho bolí brucho a čo sa stane, ak ho nepustia, tak ho púšťajú, ale nie toho za ním. Vyhovára sa aj žene, u ktorej má komino ako záruku splatenia peňazí. Máme tu aj hranie sa na slepého maséra, ale nie je to Zatoichi. Hlavný hrdina robí pár vecí a to: zvádza ženy a nezabudne spojiť ruky a povedať Budhovi: "Thank you for this offering", gambluje len do určitého momentu, fyzicky bojuje s násilníkmi a niektorých sa snaží presvedčiť na cestu dobra a vyhovára sa, pokiaľ ide o autority, veriteľov alebo yakuzu. Všetko toto robí dobre a v rámci komédie sa je na čom usmievať, v rámci drámy existujú samozrejme lepšie kúsky, a to aj v krajine vychádzajúceho slnka. V rámci akcie som tiež videl prepracovanejšie a brutálnejšie veci, no tešilo ma judo a brazílske jiu jitsu.(18.01.2025)

Pozn. po 15 letech od původní recenze: Líbilo se mi to snad ještě víc než dřív - za mě prostě neskutečně luxusně vyvážený mix příběhu a akce, humoru a lechtivosti, zábavy a anti-heroického balancování na křehkých hranicích morálky a etiky.. prostě krásný film a kouzelná herecká exhibice Tomisaburo Wakayamy. // Tak Flipnic už to tady pěkně popsal a shrnul a s jeho komentářem se můžu jen ztotožnit. Každopádně za mě jen, že jde o velmi solidní a dobře vystavěný dramatický příběh (čímž má dost navrch nad trochu zběsile akčními pozdějšími díly...) s celkem decentním a příjemným humorem oproti dalším dílům. Wakayama je tu naprosto úžasný, vyloženě si to užívá a celý film stojí především na něm (fakt jen škoda, že tu ještě nemá meč...), navíc nezklamal a perfektně si tu opět střihnul titulní song:)) (on i bratr Shintaro měli i parádní hudební vlohy a sem tam si ty titulní písně odzpívali sami...). Pro milovníky japonské tvorby této doby naprostá povinnost!! A myslím, že i "běžný" divák by si tu rozhodně přišel na své.(01.09.2011)

První díl několikadílné japonské série Wicked Priest s Tomisaburou Wakayamou jsem viděl až po 3., 4. a 5 díle ... Každopádně po 5. díle se jedná o nejlepší díl ze série. Zde divák shlédne, jak to s hlavní postavou vše začalo, jak byl vyčleněn z budhistického chrámu, jak si získal první nepřátele, jak začal činit dobro nejen slovy, ale i činy a jak přišel na chuť gamblingu a ženám ... První díl je ze všech nejvíce seriozní a Wakayama zde tolik ještě nekopíruje konkurenční sérii jeho bratra Shintara Katsua - ZATOICHI. Wicked Priest není ještě toliko "komixově" zabarvenou postavou, není zde tolik humoru jako v pozdějších dílech a jedná se spíše o drama. Každopádně scénář, ztvárnění, herecké výkony, vše na jedničku ... stejně tak akce, Wakayama zatím bojuje výhradně beze zbraně, používá tradiční japonská bojová umění: karate, judo, aikido ... Má strašlivou sílu a s nepřáteli háže jak s papírovými panáky ... Ve finále vymlátí celou yakuzáckou vilku, nepřátelům rozbíjí hlavy jedinným úderem, výborná choreografie ... i když samozřejmě pozdějšíy konkurentům (Sonny Chiba, Yasuki Kurata či Bruce Lee ...) se rovnat nemůže ... Škoda, že zde ještě Wakayama netasí meč, protože v tom jak známe byl naprosto nejlepší ... Každopádně tak učiní v dílech dalších ...(21.01.2010)