Zúčtování v Malém Tokiu (1991)

Lundgren v životní formě, Brandon Lee v rozpuku a dobově poplatná japonská exotika, kterou dnes nahradili Číňani, případně nějaká blízkovýchodní osvěta. Béčko jako řemen, v podstatě učebnicové, s explozivní akcí, cheesy hláškami a neúnosně krásným ženským osazenstvem, které vyčnívá nad konkurencí překvapivou výpravností a exotickým, v devadesátkách jistě neotřelým, zasazením. V podstatě geniální ukázka toho, čemu se dnes říká diverzita! Kéž se takové povznášející skopičiny, kde hrdinové hláškují pět vteřin potom, co napíchnou záporáka na kolo štěstí, vrátí!

Doplhi mi z akčních hrdinů osmdesátek byl vždy hodně sympatický. Jeho kamenný ksicht nejde tak docela k těm hláškám a intelektuálským řečičkám, kterými obšťastňuje diváka, ale i v reálu je to velice inteligentní člověk, jehož muskulatura jen podtrhuje jeho velikost. V malém Tokiu byl na vrcholu sil a společně s mladým Leem a pětašťourou to nakládá jakuze způsobem, proti němuž je bombardování Hirošimy jen taková epizodka s horským sluníčkem. Klasika béčkové akčňárny, která je definicí žánru.

Nedá se svítit,ale je to spíše na slabší tři.Je to ultimátní béčko, které nemá bohužel takovou lehkost jako mělo Komando. I když zde máte hromadu mrtvých a místo Arnieho tu sekunduje Dolph,tak přesto i sem tam přes hláškující formulace tahle spíš buddy movie nemá sílu. Stejný režisér,ale tak trochu jiné kulisy nemají v tomhle filmu hromadu opodstatnění a už jsou místy až za hranou spíše kýčovitého segmentu, že to diváka i tak přestane úplně bavit, přitom výsledné akce je tu pořád plno. Film se rozjede a pak každou chvíli někdo začne střílet..Duo Dolph a Brandon není bůhví co, ač se tam nějaká hláška objeví , což bude taky znát v jakém stavu dabingu ci v originále to člověk sledoval.Já měl poslední dabing, což je nejznámější, který fimu ještě pomohl, než by tratil.Film jsem viděl prvně strašně dávno,ale scénu s Tiou a Dolphem si člověk nějak pamatuje stále.Je tu skvělý záporák,ale pořád je to spíše při vší smůle takový sestřih, který špatně lepí pohromadě a nemá takovou jiskru jako jiný devadesátkový filmy.Tenhle film náhodně vysílala ČT,tak jsem to pustil,ale rozhodně mám v hledáčku jiný filmy s Dolphem, který si můžu pouštět dokola.55%

Lundgren pro mě byl před 35 lety Bůh (teda jeden z Bohů vedle Arnolda, Slye atd.:-))) a měl trochu smůlu, že se (stejně jako JCVD) svým peakem trefil do doby, kdy byla popularita akčních filmů pomalu na cestě dolů ze svého vrcholu, protože přijít tenhle kousek o deset let dřív, měl by potenciál udělat z něj (i z Lee Jr.) hvězdu. Je to asi jeho nejlepší film a jediný, kterému házím nostalgickou pětihvězdu při vzpomínce na VHS éru začátku devadesátek. Je to vzpomínka na dobu, kdy se (aspoň na plátně) policajti ani gangsteři s ničím nesrali, krev tekla proudem a na filozofování nebyl mezi akčními scénami čas. Nedávno zesnulý Cary Hiroyuki Tagawa je jeden z nejlepších záporáků z akčních filmů té doby a pokud chce někdo vstoupit do Yakuzy, měl by si  jeho filmy pouštět jako instruktážní videa:-)

Někdy děláš správný věci, i když zrovna nemusíš. A proto Dolfík vykydlí za pomoci Brandona Lee japkový lázně, pak provede pohlavní styk s japkovou ženštinou, jsou přepadeni v japkovým domě pana Dolfíka, o kterým nikdo neví, pak je mučánkujou zlí jakuzáci. Při tom se hláškuje, povídá, odborně. Načež se Dolfík naštve, propeče medium rare dalšího japkovýho úchyláka a již se řítíme do cílový rovinky skrze lisovnu vraků...jasných 5*, heavy metal sushi!
Ťuky ťuk, tak jsme tady!