Fontána pro Zuzanu (1985)

V době vzniku šlo o velmi oblíbený film mých rodičů, kteří v této době dospívali a taky mi ho v dětství vychválili jako něco zcela úžasného. Ale musel jsem tenkrát nějaký rok čekat, než se v televiziFontána pre Zuzanuznovu objeví, mezi tím jsem i díky staré LP znal všechny písně, díky rodičům i řadu hlášek, přibližně i ten příběh o první lásce ("...lebo žiadna iná nebude už prvá") a pak jen zklamaně sledoval, jak se má očekávání vůbec nenaplňovala a můj dojem až na závěrečné scény tehdy zůstal nevýrazný. Až s věkem se můj dojem z tohoto prvního (a zpětně určitě i nejvydařenějšího) filmu z kultovní, ale taky velmi rozporuplné trilogie Dušana Rapoše vylepšil. Už se neztrácím v tolika postavách, baví mě všední veselé a romantické příhody podávané s nadhledem, nevadí mi práce s hudbou odlišná od klasického muzikálu, kdy se většině písní dostává prostor spíše v sérii jejích delších úryvků... ačkoliv v poslední třetině už tedy začínají některé úryvky potřetí použitých písní působit trochu repetitivně (nejvíc asi vložená diskotéková scéna „Uprostred sídliska“ mezi opravu fontány). Že zde není větších stop po nějaké kritice nebo reflexi tehdejšího socialismu a naopak film občas jemně dýchne „západními“ prvky, nevnímám na rozdíl od tehdejších kritik jako mínus. Už jen díky písním a hudbě Vaša Patejdla a přirozeně krásné Evě Vejmělkové s „hrozně dobrými vlasy“ zůstane film legendárním, ale převážně pozitivní dojmy zanechal ve mně i jako celek.[75%]

Tak to bylo něco. Příběhově v podstatě o ničem, a to hlavně první půlhodinka, během které jsem vážně uvažoval, že bych film vypnul. Jediné, co mi v tom zabránilo byla skvělá 80ková atmosféra, podporovaná místy super, místy hroznou hudbou. S tvorbou Dušana Rapoše nejsem nijak jinak než skrz tento film seznámen, ale evidentně byl obdivovatelem západních coming of age filmů, gangsterek, hip-hop kultury a dalšího, což jsem od československého režiséra nečekal. Pokud nedoceníte tento (za mě skvělý) retro nádech, pak zhlédnutí filmu nemá absolutně žádný smysl. Taky by se film obešel bez zbytečné nahoty a sexualizace nezletilých postav, ale to u tak starého filmu není nic neobvyklého. Jinak příjemná podívaná.

Komunistická parádička s excelentnou hudbou a spolu sUtekajme, už ide!najlepší Rapošov film, ktorý sa stal na dlhé roky hitom. Dvojka o triedu slabšia, no o dve triedy akčnejšia a trojka o tri triedy slabšia a urobená len pre zárobok. A kto nad 40 rokov by nemal zafixovanú v hlave na večné časy romantickú scénu vo fontáne na pesničku „Ak nie si moja“ ? .. PS: tá fontána dodnes stojí v Ružinove.

Film Fontána pre Zuzanu patrí k tým nezabudnuteľným titulom, ktoré si generácia vyrastajúca v 80. rokoch uchováva v srdci dodnes. V dobe, keď nebolo veľa filmov určených pre mládež, každý takýto kúsok mal veľkú hodnotu. A práve preto si treba uvedomiť, že sme boli vďační za každý príbeh, ktorý sa nás – mladých – snažil osloviť, ukázať nám svet lásky, túžob, vzťahov a dospievania.
Fontána pre Zuzanu bola takou slovenskou odpoveďou na český Discopříběh. Rovnako ako on, aj tento film sa zameriava na prvé lásky, neistoty, romantiku a všetko to, čo mladí ľudia v tom veku prežívajú. Príbeh Zuzany, nesmelej dievčiny, ktorá sa zamiluje do búrliváka Olina, pôsobí jednoducho, ale zároveň úprimne a autenticky. Nie je to žiadna veľká dráma, ale o to viac dokáže zasiahnuť svojou civilnosťou a prirodzenosťou.
Silnou stránkou filmu je jeho hudba – skladby od skupiny Elán a Vaša Patejdla vytvorili nezameniteľnú atmosféru, ktorá funguje aj dnes. Hudba bola nielen podmazom, ale aj nositeľom emócií, ktoré slová niekedy nedokázali vyjadriť.
Dnešné filmy o prvých láskach sú často preplnené klišé, prehnanými dialógmi alebo pôsobia umelo. Fontána pre Zuzanu bola o nás – o obyčajných mladých ľuďoch, ktorí prežívali svoje city bez sociálnych sietí a mobilov. Možno práve preto bola taká silná.
Z pohľadu nostalgie ide o jeden z najkrajších filmových odkazov tej doby. Nie je to len film, je to spomienka na mladosť, na dobu, keď sme si viac vážili jednoduché veci a lásku prežívali naplno.

no hlavne že sa tu ku kultovému filmu  z čias  šedosivého socíka vyňadrujú  "odborníci" rýchlokvasní .mileniáli, ktorí ani netuchajú, o čom to malo vtedy byť.  Vtedy to bol taký závan čerstvého vetra, že je to dnes až bizarné. ale   na nnočnú premiéru do bratislavského Amfiku ,sme ako násťroční prišli v tisícoch a uznanlivo sme dali standing ovation .