First to Fight (1967)

Posledny film rezisera Nybyho, ktory uz potom 26 rokov nic nenatocil. Pribehovo je to doslova ubohe /vyznamenania od prezidenta, odchod z aktivnej sluzby on stretne dievca svojich snov ...../  takychto scenarov pise zivol miliony. Da sa povedat doslova  podpriemerny scenar s prisernymi dialogmi, reziser sa bal riesit dokonca aj vtedy aktualnu studenu vojnu. Odpad smer zumpa plnym pravom a dobre ze reziser uz potom nic netocil  0 %

Scénář tohoto poněkud neobvyklého válečného snímku je volně založen na příběhu seržanta americké námořní pěchoty Johna „Manily“ Basiloneho, který byl zabit na Iwo Jimě. Je neobvyklý tím, že je rozdělen do kapitol podle žánrů, což vedlo k nepochopení, a tím i ke značné kritice ze strany filmových kritiků. Komerčně si však vedl dobře. První kapitola je válečná, druhá je doslova čítanková romance, následuje třetí zabývající se drsným výcvikem rekrutů a vše uzavírá další válečná kapitola, která je tentokrát vlivem zakončení toho všeho krapet honosnější. Dle zdrojů se natáčelo na základně námořní pěchoty Camp Pendleton v Oceanside v Kalifornii a v San Fernando Valley na ranči Bell a v parku Africa U. S. A., turistické atrakci pro divokou přírodu v Boca Raton na Floridě, takže vlastně ani není náhodou, že většina vybavení odpovídá dobovým kouskům z druhé světové války. A je to dobře, neboť to filmu značně přidává na autentičnosti. Snímek je pozoruhodný také množstvím tehdejších významných herců, ale to už dnes po tolika letech pozná jen málokdo. Na své si tak přijde opravdu každý. Pánové mají akcí, dámy romantiku. A když to vezmeme kolem a kolem, máme tu v americkém vidění také vlastně něco jako příběh opravdového člověka.(31.01.2025)

Uff, americká válečná agitka jako vyšitá, což o to, ale ještě hodně nepovedená. Příběh o hrdinském vojákovi, který bez zranění skoro sám postřelí celou nepřátelskou armádu, a po vyznamenání a velmi rychlému sňatku odchází brzy znovu na front bojovat. Neskutečný patos zde páchne snad z každé scény a to natolik, že si jeden dokáže na něj brzy přivyknout a postupně snad i nevnímat. Nicméně to, co se dělo v poslední půlhodině za doprovodu té monumentální nebeské hudby, bylo fakt trapné divadélko připomínající balet uprostřed frontu. Viděl jsem už nějaké ty legendární filmové parodie na různé žánry gangsterky, westerny či brakové detektívky, u tohoto filmu (a zvlášť u závěrečné bitvy) mě nějak napadlo, že by si zasloužily takhle být někdy vzaté na paškál i patriotistické válečné filmy z USA. :o) Tady se nevyvedla příliš ani režie, bylo mi skutečně trapně, když jsem se musel smát nechtěně u scén bojů, střílení a mrtvol, kde by naopak měla sálat hrůza či alespoň napětí a vážnost... Jako celek to příliš nepotěší ani fanoušky Gene Hackmana, který zde na mizivém prostoru ztvárnil pouze jednu z řady svých vedlejších rolí z druhé půlky 60. let. Leč obklopen samým patosem v téměř neztrávitelné míře, byl i zde Gene příjemně civilní a film svou přítomností v danou chvíli sympatický ozvláštnil.(03.10.2019)

Za devatero horami a devatero řekami žil, byl jeden neprůstřelný americký poručík, který sám pobil celou nepřátelskou armádu. Když to zřel prezident, usedl na starou rozviklanou židli a udělil tomu zázračnému pánovi medaili. A na tu holky letí, tedy alespoň ty z USA. Jenže ta, do níž se zakoukal nesmrtelný poručík, trvala na tom, že už nesmí válčit, že bude pěkně sedět doma s ní za pecí. A tak seděl a nudil se. Já také. On na tom byl po 2/3 filmu lépe, šel do boje, který tak miloval. Pak se konečně na chvilku začalo něco dít a film ožil především zásluhou přítomnosti Gena Hackmana, který zde hraje zástupce poručíka. Malinko jsem se ztratila, proč Japonci přitančili na bojiště v rytmu Labutího jezera, ale jelikož ti zlí Asiaté na americké mariňáky útočili na Havaji, nepřišlo mi to až tak podivné. Hlavní roli ve filmu má patos, do vedlejších byl obsazen přemrštěný patriotismus spolu s nacionalismem. Ta hvězdička patří Genu Hackmanovi, nikomu a ničemu jinému.(02.10.2019)

Už zase prvý. Pozerám film "First to Fight" (Prvý v boji) a začiatok ma v ničom neprekvapil "Rambo" seržant Jack Connell vystrieľal celý kontingent Japoncov. Pochopiteľne, že bol mimoriadne povýšený a sám prezident Roosevelt ho dekoruje medailou "Medal of Honor". Všetko pekne do seba zapadá ako v pravom Hollywoode. Boj o ženu, manželstvo, bezpečné miesto pri výcviku regrútov, ale zrazu je tu niečo nové. Manžel poručík Connell je zo strany svojej manželky Peggy zbavený sľubov, ktoré jej pred vstupom do manželstva dal a odchádza znova do bojov. Preberá jednotku ktorá je nasadená na plážach ostrova Saipan a zrazu som ostal ohromený a neveril som, že pozerám americký film. Poručík Connell sa v rozhodujúcich situáciách choval, ako zbabelec a mal strach z bojov. Ale to predsa mariňák príslušník "United States Marine Corps" predsa nemôže mať žiadne slabé miesta a nieto, žeby mal strach z bojových akcii. Už som začal uvažovať o 5* ale film beží ďalej a záver sa niesol v typickom americkom pátose.(27.12.2018)