Fair play (1982)

Jedna hvězdička za partu klokanů vetřených mezi diváctvo tenisového utkání a jednu za zděšené tlamičky bandy vyjevených bobrů. Jinak tu není nic pamětihodného, myšlenka čisté hry je tu vyložena příliš křečovitě a není ukotvena v příběhu, je jen sledem více méně nesouvisejících scének. A upřímně, z výtvarného hlediska to rozhodně žádná sláva není, co nevypadalo špatně v mateřídoušce, vypadá blbě v animovaném filmu. Hazüűl.

Naprostý souhlas s komentářem lubospoti. I když od premiéry filmečku uběhlo přes třicet let, propagace fair play má i teď smysl, nebo spíš po všech těch dopingových aférách ještě větší smysl. Ale mělo by to být chytře a vtipně, tady je to bohužel krkolomně vycucané z palce. Určitě stojí za to připomenout si výtvarníka filmu, českého malíře a ilustrátora JIřího Kalouska (1925 - 1986), který mne provázel celým mým dětstvím, třeba v časopise Mateřídouška.