Stvoření světa (1957)

Túto animovanú klasiku, kde tak krásne vidno, že ide o francúzsko-československú kreslenú spoluprácu mi rodičia občas púšťali ešte ako malému chlapcovi. Pamätám si však, že mamka mala voči navonok typickému hravému večerníčku isté výhrady a asi som ozaj musel dorásť do dvadsiatky, aby som si to uvedomil. Naposledy ma Stvoření světa chytilo pred desiatimi rokmi (tak 2016), kedy sa u mňa začala prebúdzať vážna láska ku filmu a tak nejako som si popri „nových“ kinematografických fascináciách (Marvel, Star Wars a Disneyovky) obnovoval dávne filmové spomienky z raného detstva. Prešla dekáda a matné spomienky nabrali kreslené kontúry, hoci čiastočne – akoby som La Création du monde videl snáď prvýkrát. Ťažko tento legendárny snímok hodnotiť inak než pozitívne – ak rovno vylúčime, že by išlo o akýsi spoľahlivý katechetický prostriedok pre deti, ktorý by síce v infantilnom, no hodnovernom spracovaní podával začiatok Genesisu, tak máme pred sebou umelecky absolútne vydarený, zábavný, nápaditý a hlavne sympaticko-pôsobiaci projektík. Tak vidno, že to kreslil Francúz! Má to istý, milý, galský obrázkový šmrnc a hlavne osobitý humor, ktorý nám predstavujú napríklad takmer filmový súčasníci Asterix a Obelix. To sa tu snúbi hlavne s lyricko-hudobními prvkami našej lokálnej kinematografie (Werichov prednes je brilantný) a na soundtrack ma, prosím, vezmite kde len bude najbližšie v naživo koncertovej podobe! Celá „rozprávka“ korenia až dospelácke narážky a nevyhneme sa (žiaľ) ani jasným komunistickým odkazom. Nijako to však neruší celkovú humornú úroveň diela a povedzme si na rovinu – odhliadnuc od toho, že by sa anjeli či čertíci podieľali na „stvorení“ – večerníčkovský animák z 50. rokov dokázal podať jasne, odľahčene a hlavne zábavne myšlienku, na ktorej celé stvorenie stojí a ktorej sa celý vedecký mainstream „bojí“ – áno, Boh je bezprostredný Stvoriteľ celého sveta zatiaľčo evolučná teória je v úplnom rozpore so zdravou filozofiou, autentickou vedou a katolíckou vierou. Takže ak by niekto chcel povzniesť ducha pre Božiu radostnú tvorivosť, kreativitu a trochu sa aj nevinne zabaviť, nech si pustí tento „komunistický“ filmík, ktorý dokonca aj samí červení čerti svojho času zakázali. Večný Boží príkaz a ústredný (nielen hudobný) odkaz filmu – Milujte sa a množte sa – vyznieva v súčasnej šialenej demografickej kríze na Západe ako maximálne vhodné pripomenutie toho, čo by sme mali zákonne robiť viac, než kedykoľvek predtým.

Dvoustýsedmý nejlepší film? Kdepak…Tohle ani Werich nezachrání. Z dnešního pohledu má tento animák sice fajn písničky, avšak pro děti pramalou výpovědní hodnotu. Už od útlého věku je potřeba ratolestem kulantně vysvětlovat, že živočišné druhy vznikají a vymírají díky takovému kouzelnému procesu…teď si nějak nemohu vzpomenout na jeho název. Přitom je zajímavé, že přírodní výběr funguje na principu ,,milujte se a množte se”, ale stejně tak na ,,perte se a žerte se”. Podprahová komunistická propaganda není jediným problémem tohoto díla. Především je to upřednostnění biblického výkladu stvoření světa v době, kdy už snad i soudruzi věděli, že svět nebyl stvořen za sedm dní a homo sapiens nejsou modelováni z hlíny a žeber. Netvrdím, že biblické příběhy není nutné v rámci základního vzdělání znát, ale tisíckrát víc si dítě odnese kupříkladu z francouzského legendárního seriálu Byl jednou jeden život…Tak co s vámi soudruzi? Takový budovatelský duch proletariátu se musí ocenit jedině rudou hvězdou!

Tak se tu rozhořel docela zajímavý spor o ideologičnosti a budovatelství tohoto v podstatě líbezného filmu, kterému by možná nejlíp slušel podtitul "Bible pro děti". Ale jak to tedy s tou komunistickou agitkou vlastně je? Popravdě řečeno jediné ideologicky zabarvené slovo v celém filmu jsem zachytil hned na začátku, a sice v pasáži o tom, jak Pánbůh plánuje tvoření - opravdu tam padne verš "tak dělá se i revoluce, tak vznikl první šestidenní plán". Ale to je opravdu a čestně úplně všechno (snad ještě verš "vy jste normu překročil", ale tam už dost nevím, nakolik je to komunistické). Tolik zjevná fakta. Pak tu máme, řekněme celkovou náladu, ladění filmu. Dejme tomu, že mužské sborové zpěvy mohou tak trochu připomínat vystoupení Alexandrovců, ale zase je tu nepopiratelný fakt, že tyto sbory nazpívala mužská pěvecká skupina Setleři, která byla pro svůj anglický název a tematickou orientaci brzy zakázána coby protisocialistická. Dále takové to ovzduší pracovního nadšení a radosti z práce, které ale vůbec neobsahuje žádné ideologické slovo a které bylo komunisty vlastně sprostě zneužito, protože bylo vzýváno už na začátku první republiky a vůbec jako projev radosti ze života. Scénarista zde tedy žádnou vinu nenese. No a kromě toho rokenrolu je tu vlastně do té doby naprosto (i na západě) nevídané zobrazování nahého mužského i dívčího těla (byť v kreslené podobě). Nemůžu si pomoct, ale i při maximální naštvanosti na všechno komunistické (což Pánbůh ví, že mám) tuhle roztomilost prostě za prokomunistickou označit nemohu.

V šesti letech nám to ve škole poušteli v místní Dvoraně (kino) stále dokola, dnes díky jedné knize, kterou jsem zrovna dočetl jsem se na tento animák zkusil podívat znovu, vydržel jsem asi 5 minut pouhou zvědavostí, proč to má tak vysoké hodnocení. I v dětství jsem to moc nežral, měl jsem raději krtečka.

Propagandistické filmy to mají těžké. Většinou už v době vzniku je prostý lid velmi dobře odliší od těch ostatních a později, až je režim či ideologie, kterou propagují, poražen, vyhnil nebo je zdiskreditován, už jsou jen víc a víc k smíchu. Přitom řemeslné a umělecké kvality mohou mít vynikající. Jenže jim chybí jedna z nejvýznamnějších uměleckých stránek - svoboda, volnost, autenticita. Jsou zneužity. Stvoření světa se mi zdá býti jedním z takových snímků. Jako dítě jsem jej jednou viděl a přišel mi báječný. Nyní, jako dospělý, cítím ten smrad francouzské a československé socialistické kolektivistické materialistické tlačenky všude. Přitom film má mnoho skvělých nápadů a v mnohém předběhl dobu (duhová vlajka na Mount Everestu). Boha nezobrazuje, ale karikuje až zesměšňuje. Velmi jemně, proto pro mnohé nenápadně, přijatelně. A stejně tak ďábla. Karikování je jemnější ekvivalent popření. Toto není parafráze Bible, která ji šatí do moderního hávu, ale ctí jejího ducha. Toto je překroucení a výsměch. Když to trochu přeženu, jde o bezbožnější film než jiné, které nesou tento punc, a za které tekla krev (Poslední pokušení Krista, 120 dní Sodomy, atd. atp.). Prezentuje ideologii, která říká, že jsme jen hmota, že jedinec je kolečko ve stroji a tudíž nahraditelný a postradatelný, oslavuje stádnost a unifikaci spartakiád (cvičení stromů), srdce nalevo, plánované hospodářství, práci jako prvotní myšlenku a člověka staví na piedestal Boha. Ale ne individualitu, vás, mně, holku od vedle, ale Člověka. Jedinec je hmyz, kterého ve jménu "vyšším", např. právě ideologie, rozšlápnou jako švába. Není se čemu divit, že se požrali mezi sebou a zakazovali něco, co je propagovalo a oslavovalo (tento film!). Co stojí na zrůdných základech, není nic než zrůdné a je díky Bohu dříve či později odsouzeno k zániku. Bezbřehý individualismus je sobeckost a bezohlednost, kolektivismus je zlo stejného kalibru.