Eoneunnal kabjagi cheotbeonjjae iyagi - D-day (2006)

Tak tady dám vysoké hodnocení už jen proto, že jsem zde neměla absolutně žádné potíže s rozeznáním jednotlivých asiatek od sebe, což je naprostá výjimka. Každá postava je tady osobnost a je jedinečná (a úžasně zahraná) - psychopatická učitelka prostě bomba, čtyři kamarádky zrovna tak .. Jenom je obrovská škoda, že skvělý psychothriller se zhruba od poloviny začal nenápadně měnit na průměrnou černodlouhovlasou duchařinu, která tady byla už miliónkrát. Jakoby nevěděli co s dějem, tak tam pro jistotu kydli osvědčené duchy a převtělění. I přes nezvedený konec jde ale podle mého skromného názoru o jednoznačně nadprůměrný kousek, který by měl vidět každý milovník asijských filmů.

D-Day je film dvou tváří. Je však nezbytné říci, že na mě už hodně dlouho takhle žádný film nezapůsobil a nezanechal ve mně velmi zvláštní pocity. Po psychické stránce se to tvůrcům povedlo na výbornou a jejich ztvárnění šikany, teroru a psychického zhroucení je opravdu dokonalé. Téměř až do samého závěru jsem se do filmu opravdu zažral a proti vybudované atmosféře ani hereckým výkonům nemám absolutně žádné větší výhrady. Jenže velice podivný závěr mi lehce pokazil celkový dojem. Přestože je pěkně krvavý, tak mi jeho urychlení a především střih moc neseděl.

[Filmasia 2008] Atmosféra internátu, kde se kdysi stalo cosi hrozného a kde bachařky dohlížejí na to, aby jejich svěřenkyně pilně studovaly, je nádherně depresivní, a jak se postupem času začínají dít divné věci a atmosféra houstne, tak se bojíte, kde zas co uvidíte. Jak už tu ostatní psali přede mnou, tak závěr film hodně shazuje, ale otevřené konce mi hlavně u hororů většinou nevadí a divák může popustit uzdu své fantazii. Bude příští rok obnovená výuka? A co když byl závěrvysvětlen? Jen mi u téhle varianty nesedí vznik té pohromy na konci. Kdoví jak to bylo myšleno.

Další ze skvělých korejských příkladů, kterak velice nepodařeným závěrem zbourat všechno, co se během celého filmu dařilo víc než dobře stavět. Skvělá paranoidně-vězeňská atmosféra tvrdé práce, neustálého dozoru a tajemné události v minulosti ústavu, vystresované a ponižované dívky postupně propadající šílenství (nebo pravému vidění..?), tajnosnubné vedení školy, vize plné krve a podivných hlasů...ano, tohle je takřka na výbornou. Dny se odpočítávají, nervozita stoupá, krvavých vidění přibývá..a ve chvíli, kdyby mělo dojít k vyústění, pokud možno alespoň srovnatelnému s předchozí částí filmu, nestane se nic. Lépe řečeno, stane se něco jen proto, aby se to stalo. Konec není záhadný, překombinovaný nebo zmatený, není žádné vysvětlení v mlhách se ukrývající, není nic. Nevadí mi nedořečenost, jenže tohle není nedořečenost, posledních asi patnáct minut působí, jako by někdo nevěděl, čím má předcházející události zdůvodnit, tak je zbaběle nevysvětlí nijak. Prosím, rozšiřte někdo v Koreji nauku o zdařilém finále, dík.

Je známe, že kórejske horory v posledných pár rokoch mierne upadajú, teda až na pár výnimiek. A jednou z nich je určite D-Day - Roomates zo série 4 Horror Tales. Príbeh z dievčenskej školy disponuje zaujímavým prostredím a vynikajúcou atmosférou, ktorá mi pripomenula viac ako špičku tohto žánru A Tale Of Two Sisters. Dej je pomerne jednoduchý, i keď divák si musí určité veci domyslieť, lebo prílišným vysvetľovaním sa tento horor moc nezaoberá a skôr kladie dôraz na pomalšie budovanie atmosféry. Ak očakávate od hororu jednu lakačku za druhou a akčný strih tak na to to zabudnite, ak však hľadáte v danom žánri niečo nové rozhodne odporúčam D-Day. Ja som to už videl 4x a stále na mňa zapôsobil rovnako.