Pád do tmy (2005)

Klaustrofobický survival horor, který nutné sledovat v noci, protože je dost tmavý. Má to v podstatě jednoduchý příběh o skupině 5 kamarádek, které mají jako hobby speleologii, rozhodnou se zasoutěžit si o Darwinovu cenu, a tak vlezou do neprozkoumané jeskyně, kde zůstanou uvězněné, a pak zjistí, že v jeskyních nejsou samy, nýbrž že tam žije podivná rasa masožravých humanoidů (možná evolučně vzdálených předků člověka, kteří se přizpůsobili na život v jeskyni). A tak tam prolézají úzkými komíny, kde hrozí riziko zaseknutí se, semtam někam spadnou, něco s zlomí, vrazí si nůž vzájemně do krku, a příšery nakonec taky dostanou hlad. Jeskyně jsou zajímavě nasvícené, ale občas je děj na obrazovce ne moc přehledný (možná i kamera je na vině). Každopádně hrdinky tady prolézají nasvícenými tunely plnými boje a útoků, a nakonec to přežije jen jedna, která celá od krve vyleze otvorem ven. Film má 2 verze, americkou odlehčenou, kdy hrdinka uteče, a původní britskou, kdy se jí útěk jenom zdá, ve skutečnosti zůstala dole v jeskyni s monstry.

Film, který si hodně půjčuje z filmu „Hory mají oči“. To je patrné ve všem, od mutantní rasy (v tomto případě humanoidů) až po prostředí jeskyně a samotný aspekt přežití. Máme zde skupinu žen, které jsou fanynkami extrémních sportů a chodí do jeskyní, dokud si neuvědomí, že se ocitly ve vlastním hrobu. Pro mě je prvních 60 minut nejlepší částí filmu. Konkrétně úvod, dobrodružství v jeskynním systému a začátek s humanoidy. Tato úvodní část a hlavní zápletka jsou velmi dobře natočené; jsou zde momenty, které efektivně využívají klaustrofobii a pocit osamělosti i nebezpečí. Poslední půlhodina působila naprosto repetitivní a dokonce nudně; ve skutečnosti film do značné míry ztrácí dopad, který si dříve vybudoval. Herecké výkony jsou v pořádku, přijatelné; každá postava je trochu rozvinutá, což filmu dodává hloubku. Humanoidi jsou trochu jako Glum; celkově jsou v pořádku, i když některé efekty vypadají trochu hloupě... ale prostředí jim opravdu dělá čest. Slušné a zábavné. To je vše, co bych řekl.

Marshall sa vykašľal na zábavné hovadiny (moji obľúbený Psí vojaci) a natočil seriózny a hnusný (a seriózne hnusný) horor o tom, prečo neloziť do stiesnených priestorov nepreskúmaných jaskýň. Pretože aj keď adrenalínových športovkyniek do päťdesiat kilo sa všade veľa zmestí... zmutovaných glumov sa vždy zmestí viac.

Já všeobecné nadšení nesdílím. Jediné, co za něco stojí, je úvodní nehoda, za kterou by se nestydělNezvratný osud.Za vše ostatní ano, to i v Nezvratném osudu jsou výraznější postavy a není tak okaté, že jsou jen potravou pro děla. Napínavé to bylo, než se objevily tvorové, pak se z toho stala repetitivní počítačové hra, nízké obtížnosti. Potvory, které se chovají stejně hloupě, jako hlavní hrdinky. Na to, že mají být adaptované na život potmě, nejen, že neecholokují, jak naznačuje jedna z protagonistek, ale zdá se, že ani nijak zvlášť neslyší. A nereagují na teplo, ať už tělesné (když na někom stojí), nebo oheň, sic. Zároveň prý chodí lovit ven, takže jeden z toho už je jelen. Hloupé a afektované chování hlavní traumatizované hrdinky (to už mi byla sympatičtější „záporačka“, která měla nejvíc aktérství, ne hysterie) dojde zaslouženého konce, karma zdarma. Což je další bod, pitomý rádoby dramatický konec zde nefunguje. To už je smysluplnější a věrohodnější westernKosti a scalp.

Dobrý večer, tento kinematografický počin mně připomněl mládí když jsem poprvé s první chotí (jsem kanec) navštívil propast Macochu. Jediný rozdíl byl, že mně žádná bílá potvora nežužlala palce u nohou, jenom večer mně bíla choť žužlala něco jiného (jsem kanec). Při operování otevřené zlomeniny jsem zahlédl mnoho amaterských chyb [špatná hygiena, špatný směr tlačení kostitibia (umím latinsky)]Tyto stvoření s jasně znetvořenou tváří bych dokázal levou zadní zreplikovat obličej do krásy (Mám titulFEBOPRAS). Moje drahá polovička [zdaleka ne první a ne poslední (jsem kanec)] se při filmu velice rozechvěla a teď ji rozchvěju já. Nashledanou (jsem kanec + soukromý chirurg)