Enrico Caruso - věčný hlas (2021)
Sledovat Enrico Caruso - věčný hlas online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Enrico Caruso - věčný hlas
Příběh nejvýznamnějšího tenoristy počátku 20. století v německém dokumentu, který zachytil Carusovu proměnu ze zpěváka kostelního sboru na hvězdu světových scén... Rok před svou smrtí stojí legendární Enrico Caruso (1873–1921) v New Yorku před osudovým rozhodnutím. Má odjet na umělecké turné na Kubu. Pěvec váhá, protože má zdravotní problémy a je v područí italské mafie "Černá ruka", jíž platí výpalné. Jeho manažer Adolfo Bracale, který cestu organizuje, však trvá na svém. V tu chvíli se Caruso rozhodne požádat o přemrštěnou částku, 90 000 dolarů za osm vystoupení a dvě dopolední představení. Dopadne to tak, že manažer okamžitě podepíše a Caruso je nucen odjet na Kubu a vystupovat tam. Má v zavazadle vyděračský dopis, který umělci dělá velké starosti. Carusa vydírala Černá ruka: dostal dopis jako všichni Italové, kteří byli v Americe úspěšní. Měl zaplatit, nebo zemřít. Carusův vztah k mafii se táhne takřka celou jeho kariérou. Také jeho rodná Neapol byla v té době významným centrem mafie. Narodil se v dělnické čtvrti Giovanniello 25. února 1873. Jeho matka pracovala jako uklízečka, otec ve slévárně. Jejich příjmy byly velmi nízké. Malý Enrico má ale štěstí. Ve Via Bartolomeo Capasso si přivydělává pár lir sólovými vystoupeními v kostelním sboru. Jeho krásný hlas přitahuje pozornost a chlapec už v raném věku vidí svou budoucnost v hudbě. Postupně se vypracoval na tenoristu, o jehož pěveckém umění se vypráví po více než sto letech. Ostatně patřil k prvním interpretům, jehož hlas byl zachycen na gramofonových deskách.
Témata
Obsazení
Podobné filmy jako Enrico Caruso - věčný hlas
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (5)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
V archivu ČT jsem objevil tento dokument. Rychle jsem si ho pustil a těšil se. Konečně se o tomto slavném pěvci něco dozvím! Doposud jsem znal jen jeho hlas z nahrávek a informaci, že se už za svého života stal extrémně bohatým a slavným. Také díky tomu, že v roce 1902 jako první zpěvák měl odvahu natočit svůj hlas na gramofonové desky. První půlku dokumentu jsem tedy hltal vše nové, ale na jeho provedení se mi něco nelíbilo. Pak jsem pochopil co. Bohužel je to „profesionálně“ natočený fanouškovský dokument. Fanoušky, jak se zdá, má Caruso i sto let po smrti. Několik z nich tu promlouvá a každý až nábožně studuje nějaký aspekt mistrova života, nebo tvorby. Ale odbornost postupně ustupuje do pozadí a oni nám začínají vyprávět různé domněnky a neověřené historky z jeho života. Například velkou pozornost věnují výbuchu bomby v opeře na Kubě během druhého dějství Aidy, když byl Caruso v šatně. Nepřiměřeně dlouho rozebírají tuto záhadnou událost, aby nakonec řekli větu: „Co se ale doopravdy tehdy stalo, zůstává dodnes otevřené.“ (sic) Moc vám děkuji, že jste tomu věnovali několik minut! Snad už půjdeme dál. - Ne! Zase ten kubánský fanoušek! Tento kubánský historik se prý zabývá už léta jednou událostí, která mohla Carusa stát život. Já dodávám: „Ale nestála! Tak proč to tolik řešíte?!“ To znamená, že epizodu s bombou ještě neopouštíme! Ach jo! Kubánec pokračuje: „... u nás doma se vždycky mluvilo o historce s bombou. „Myslímsi, že Caruso měl na Kubě skutečně poměr z jednou ženou a tapravděpodobněpřišla za ním do šatny, kde se schovával po výbuchu anejspíšho odvezla do hotelu.“ Vypravěč tomu nasadí korunu větou: „Co se dělo potom v hotelu zůstává Carusovým tajemstvím.“ - To už jsem se sunul pod stůl. A nechtějte, abych vám popisoval, co říkal v dokumentu jeden mladý tenor! - Tak dobrá! Řeknu to! Tento mladý usměvavý muž hrál Carusa v divadelní hře nazvané „Caruso na Kubě“ (premiéra v Amsterdamu 2019). Ve hře je zakomponována podobná příhoda se ženou, ovšem náležitě dramaticky upravená. Do ženy seprýCaruso zamiloval a ona na něm prováděla kubánské magické rituály, aby ho uzdravila od strachu po bombovém atentátu, ale ani tyto mu nepomohlo. Herec Carusa nám nakonec řekl,: „myslím, že Caruso byl sukničkář, bylo pro něj velmi snadné mít ženu v každém přístavu, jak se říká,předpokládám, že dokázal ženy snadno svádět, protože ho vlastně nic nesvazovalo…“ Dokument této hře věnuje dost času. A podobným domněnkám a příhodám „jedna paní povídala“ tvůrci věnují asi třetinu stopáže. Neověřené historky možná baví skalní fanoušky, ale já podobné „informace" v dokumentu slyšet nechci. Dávám dvě hvězdy, protože jsem se nějaké informace dozvěděl, ale obalené balastem historek a domněnek. A měl jsem silné nutkání dát jen jednu.(21.01.2025)
Zdroj: ČSFD.cz (2025-01-21)V titulcích filmu uvedeno: originální název Enrico Caruso. Die ewige Stimme / La voix éternelle.(29.10.2024)
Zdroj: ČSFD.cz (2024-10-29)Příběh zpěvákova života a kariéry doprovázený jeho hlasem. Působivý.(70%)(03.10.2024)
Zdroj: ČSFD.cz (2024-10-03)Neznamy zivotopis o znamem opernim hlase. Neni to sled jeho pracovnich uspechu, ale barvite vyliceni jeho zivota a dvou osudovych vztahu se zenami. Dokument na ceske televizi.(28.09.2024)
Zdroj: ČSFD.cz (2024-09-28)"Maria Callas" v borsalinu. Světácká La Scala. Kořeny destinací krás i korozí korunovaného karátového hrdla. (K)Roků árií, sázejících horské, krasové motivy. Sluchu nektary.(27.09.2024)
Zdroj: ČSFD.cz (2024-09-27)