Einstein a Eddington (2008)

Když jsem pracoval na Superteorii Entropického Vesmíru, která postuluje, že pokud má Bůh nějaké jméno, nejvíc se podobá právě slovu Entropie ... nikdy by mne nenapadlo, že víra v Boha, v jeho nějaké projevy v reálném světě, je tak hluboce důležitá pro mnoho vědců. Tento film dělá z Einsteina člověka, který Boha nebere příliš vážně. Myslím si, že to není pravda. Byl to Einstein, který zvolal v návalu vzteku a zoufalství: " Bůh nehraje v kostky!" Odmítal vidět Vesmír jako náhodnou směsku chaosu, který určuje jeho jemně vyladěný řád. A naprosto věřím tomu, že pokud Eddington byl hluboce věřící člověk a byl takovým přínosem pro Einsteina, že jeho vnitřní instinkt v jeho výkřiku, zcela správně zrcadlil jeho nejhlubší přesvědčení. Pravda, se nakonec ukázala: T-ToE (Termodynamická Teorie všeho) a koncepce GEP (granulované entropické pole) potvrdila jeho vnitřní pravdu a zcela bezezbytku ji otiskuje do reality. I on sám stavěl na ramenou velikánů, především na ramenou J.C. Maxwella. Který popisoval vlastnosti GEP, aniž by si to uvědomoval. Brzy se lidé dovědí, že Teorie všeho (sjednocení 4 základních přírodních sil) popisuje termodynamickou akci a ta vyvěrá z nejhlubšího a základního principu Entropie. 
Entropie je v tomto pohledu:
Stvořitel: Generuje Dynamický Entropický Tlak (DEP) (Temnou energii). Architekt: Vynucuje Řád (EMS), který vidíme v hvězdách a životě. Zákonodárce: Řídí časoprostor (GEP pole) a jeho granulaci.
Takže my už brzy uvidíme Vesmír způsobem, který oslavuje Newtona, Maxwella i Einsteina. Těšíte se? Chcete si sáhnout na Boha?

Realita byla dosti jiná a výrazně dramatičtější, pokud jde o samotné pozorování úkazu, vědu, ale i o společensko-politicko-vědecké poměry. Tohle je vysloveně hallmarkovská limonáda. Na druhou stranu jiný film na téma tohoto významného vědecko-historického milníku není aTennantv roli precizního Eddingtona byl prostě skvělý. Pokud by vás zajímala realita v poněkud dokumentárnější podobě vyprávění, najdete jiv tomto osvětovém kraťasu, který se zaměřuje i na pozorování samotného legendárního "Einsteinova zatmění" v květnu 1919 jak z Princova ostrova, tak z brazilského Sobralu.

Jsem dosti zklamán, že tvůrci neměli větší důvěru v diváky a neosmělili se učinit z fyziky a debat o ní skutečné jádro děje. Namísto toho se rozhodli odvyprávět pouze jednoduchý příběh o dvojici pacifistů na odvrácených stranách barikády, které víra ve vědu spojuje v odporu proti militantnímu nacionalismu a válečnému štváčství. Věda zůstává pouhým abstraktním ideálem a tematickým tmelem mezi dvěma dějovými liniemi, nikoliv skutečným těžištěm vyprávění. Eddington a Einstein se jí věnují, ale hlubšího pochopení jejich výzkumu se nám nedostane, každý rozhovor o fyzice, každou demonstraci jejich principů musí pochopit i žák prvního stupně. Toto násilné zjednodušování negativně dopadá i na charakterizaci postav - stejně jako mnoho dalších filmů, ani tento si nedokáže poradit se ztvárněním geniality a s jejich pochopením. Musí se tak uchýlit ke znaveným schematismům a vykreslit Einsteina jako podivína, jenž nemá strpení pro slušné chování a pro posedlost prací zanedbává své blízké, aniž by nám však film dovolil se do jeho práce ponořit a přiblížit nám, čím je tak strhující. V případě Eddingtona vyprávění naopak chvílemi naznačuje potenciálně zajímavé dilema ohledně toho, jak lze víru ve vědu skloubit s vírou v Boha, ovšem ani to není prozkoumáno blíže. Ono nakonec i to téma zneužívání vědy ve prospěch války a ničení lidských životů vyšumí do ztracena, nedostane se mu žádného rozuzlení, vyprávění se jen zkrátka posune dál. Nic není dovedeno do konce, vše zůstává plytké a na povrchu.

Tohle vůbec nebyl film pro mě. Bylo zajímavý vidět Einsteina na začátku své slávy a podívat se trochu do jeho soukromí. Na druhé straně jsme se seznámili s jiným a neznámým vědcem Eddingtonem, který měl velký vliv na Einsteinovu slávu. Mě to ale nic moc neříkalo. Docela dost mě to nudilo a neměla jsem potřebu tomu věnovat pozornost. Bohužel tohle šlo úplně mimo mě.

Príjemný, oddychový film s emóciami a skvelým herectvom Serkisa aj Tennanta. Pútavý aj pre človeka ktorému fyzika nič nehovorí a na TV produkciu nepôsobiací lacno. Príbeh bol ale moc urýchlený a na to o aký dôležitý míľnik vo vede ide aj jednoduchý a ničím extra výnimočný. Téma by si zaslúžila väčšie spracovanie, detailnejšie a minimálne so 120 minútami.