Edi (2002)

Vzpomínka na moje ranné časy, kdy jsem objevoval skrze ČT2 nový svět evropského a nezávislého filmu, který mě tehdy jako elitářského prepubescenta zaujal pro mě tehdy neznámým tempem, výběrem hrdinů, témat a hlavně obecnou syrovostí. Edi byl tehdy přesně film pro mě. Banální, poučující, s obvyklými narativními berličkami (moudrost protagonisty demonstrována jeho spojenectvím s přitroublým prosťáčkem, postavy se často chovají jenom pro vývoj děje). Dneska už mi přijde takový studentsky naivní (rozumbradovské one-linery, bezdomovecké sídlo vypadající jak Saudkův ateliér), ale vděčím mu za svůj vstup na trochu jiná filmová kolbiště, takže jsem smířlivý. Rodinu si nevybíráte.

Tak tohle je hodně silný kafíčko a určitě nenechá jedno oko suché. Na polský film to působí dost "světově". Edi je snad jedna z nejlepších kladných postav co jsem kdy viděl. Sice je to o zvyku, ale když tomu (stylu jakým je to natočeno) člověk přijde na chuť, je to víc než skvělý film. Je to tak jednoduché až je to extrémně složité.
Žij teď a tady! Žij svůj život!

Niečo na spôsob hesla: prijmi svoj údel, nech sa deje čokoľvek. Keď Ti odrežú gule, podaj ich nepriateľovi. Poľská na city a Bibliu sa hrajúca, vznešenými ideami naplnená, no menej už realistická socka o dvoch bezdomovcoch. O nebezpečnom okolí ľudí, v prostredí ktorých sa ľudia bez domova hýbu a a o zdrvujúcich dôsledkoch edukačného večierku dcéry miestneho mafiána.

Poľská artová absurdná sociálna dráma, takýto zvláštny útvar to je. Ponára sa do komunity akýchsi bezdomovcov, zberačov železa a priekupníkov, pričom ako to všetko vyzerá nereálne, tak je to smutné a beznádejné. Poľský Forrest to mal oproti tomu americkému o dosť ťažšie a ponurejšie.
––––Aký model lásky opisuje Shakespeare v Romeovi a Júlii? –––– Dôležité je, čo je teraz, nie čo bude potom.

Já jsem první polovinu válčila s tím jestli to zvládnu celé, protože Jurek s Edim se od té flašky ne a ne odtrhnout, ale Poláci jí mají přišitou už k pupeční šňůře, tak jsem věděla, že bych čekala zbytečně. A to jsem ještě chvíli jen tak mimo obraz přemýšlela, jestli těch lahví vodky je víc před kamerou a nebo za kamerou. Ale ono to velmi dobře vystihlo jejich mentalitu, včetně těch vozíčků se šrotem, ano, takhle to tam stále funguje a kdo si myslí, že ne, stačí se tam jet podívat. Postupně se ovšem vše mění ve velké drama, když dojde k otěhotnění jedné dívky a podezření padne právě na zcela nevinného Ediho. Od tohoto momentu nabyl film neskutečně silnou a dojemnou atmosféru, kdy jsem se chvílemi dívala na Ediho s miminkem skrz slzy. A když tady napíšu, že tam byly situace přímo srdceryvné, tak věřte, že tady to slovo je skutečně namístě. Závěr byl v této situaci jediný možný, ale že bych ten kapesník už nepotřebovala, tak to ne, ba právě naopak. Krásný film o drsnoti a smutné životní realitě v kontrastu se skutečnými touhami našeho srdce. Kdo si chce pobrečet, tak tohle moc smutné drama doporučuji.