Eden (2014)

Lacinější verze příběhu literárního autora Williama Goldinga, který byl také zpracován do filmu pod stejnojmenným názvem „Pán much“ (1990). Takže i zde jakoby se tvůrci, ohledně protagonistů příběhu, drželi hesla: Zoufalá situace si žádá zoufalé věci. Každý z přeživších novou situaci po letecké katastrofě, po psychologické stránce, pojme jinak, a tak se vzájemné vztahy vyvíjí, jak se vyvíjí. Naprosto unylý scénář ve své nevýraznosti pojmout dramatické chvíle spořádaně, a hodně často i v logice, ztrácí celý koncept na zajímavosti a filmové zábavě. Je to film jak z produkce Disney Channel, kdy je jedno, co se děje, hlavně že se něco děje. Psychologie prostě nefunguje, takže to všechno vypadá, že všichni jen nesmyslně blbnou, jak v nějaké televizní survival reality show. Tohle se hodí skutečně jen pro doplnění televizního programu pro chvíle divácké nudy při špatném počasí. Než tohle, tak opravdu lépe zhlédnout, nebo si alespoň připomenout, onen výše zmíněný film „Pán much“ (1990), kde vše funguje několikanásobně lépe.

Tým fotbalistů se zřítí a pár přeživších uvízne na ostrově. Nemají moc jídla ani pití a navíc jsou to fotbalisti (myšleno mentálně nevýrazní jedinci zaměření zejména na pokřikování, pobíhání, kopání do míče a poměřování ptáků). Zdroje se zužují a oni se začínají různě profilovat, paktovat, vznikají konflikty. Spolupráce jim fakt moc nejde a tak zejména vlastní vinou odpadávají jako mouchy. Pod tlakem se také většina z nich (ne všichni) postupně stávají spíše primitivními zvířaty, kterými ale vlastně celý život byli, jen omezeni společností. (55%)

Čekal jsem vlastně příběh jako ve filmu "Přežít", ale na sluníčku a pláži ... místo toho jsem koukal na vyběhané, našampónované, namachrované a úplně debilní "teen" osoby ... pokud by se nějaká skupinka ve snaze přežít na pustém ostrově opravdu chovala takto, tak by nejspíš nepřežil nikdo a jen bych jim to i přál ... byli mi nesympatičtí všichni už od začátku ... a pak mě tou debilitou tak nudili, že jsem u toho málem usnul ... by mě zajímalo, jak by se v takové situaci zachoval pan scénárista ... když si to představuje třeba takto ... úplně jak z dementama ... proseděná nuda ...

Holt, pud sebazáchovy je sviňa. To máte tak, jedného dňa si letíte lietadlom spolu so svojimi kamarátmi, keď tu zrazu, lietadlo sa nedohodne s gravitáciou a vy sa ocitnete kdesi v najväčšej riti sveta a rýchlo si uvedomíte, že to bude vy, alebo oni. Zo začiatku vám to príde nemysliteľné, no nemysliteľné sa rýchlo stane až príliš skutočným a vy odrazu držíte svojmu kamarátovi pri krku nôž. A prečo? Pretože máte málo zásob a ten sukin syn vám ich kradol. Niektorí však stále veria, že sa z toho dostanú a tak vám zabránia v 'spravodlivom' treste a tadá, máme o zábavu postarané. Týmto činom vás totiž na smrť urazili a tak sa s niekoľkými ďalšími, názorovo spriaznenými kamošmi, presuniete na druhý ostrov, kde vám už načisto jebne a stanete sa neobmedzeným kráľom ostrova, na ktorom nie je pitná voda ani zdroj potravy a celkovo má štyroch obyvateľov. Nakoniec sa vo vašej nekonečnej vypatlanosti rozhodnete rozšíriť svoje impérium a napadnete umiernených kolegov, ktorí zostali na pôvodnom ostrove. Tí však majú nečakane vychcaného vodcu, ktorý vám natrhne prdel a potom, čo po neúspešnej dobyvačnej výprave zdrhnete do džungle, jeho skupinu nájdu záchranári a vy tak konieckoncov zvíťazíte, pretože získate plnú moc nad oboma ostrovmi a ak vás nezvrhnú albatrosy, tak tam budete vládnuť až do svojej smrti, ktorá bez vody príde až nečakane rýchlo.

Ale jo, na malém prostoru se jim povedlo rozehrát docela dobré drama, které má místy dokonce i neočekávané zvraty. To není na takový film úplně málo. Postavy jsou dobré a vy chápete jejich motivace a skutečnost, že taková situace snadno povede k tomu, že se některé mysli vyšinou. Kdo přežije? A přežije někdo? Drsná otázka.