Dýka (1989)

Nenápadná dráma o vyrovnávaní sa so životom dvoch veteránov z vietnamskej vojny. Aj keď je Niro hlavnou postavou, oveľa viac sa mi páčili výkony Harrisa a mne neznáme Kathy Bakerovej. Harris je s fúzami, zanedbaným zjavom a kilami navyše takmer na nepoznanie, ale jeho výkon je úžasný a pnutie jeho postavy s následnými výbuchmi vskutku výborne zvládnuté. Škoda, že viac nie je rozvitá aj hlavná postava, ktorá v sebe skrýva potlačovaný psychopatizmus a smerom k záveru ani nikam nesmeruje. Pochváliť možno hudobnú zložku filmu. Jednoduchý príbeh síce asi rýchlo vyprchá z hlavy, ale pozeralo sa neho celkom dobre a napriek pomalšiemu tempu film nenudil.

O poválečných traumatech vznikly bezpochyby lepší kousky. Tomuhle nepomůže ani skvělé herecké obsazení v čele s Robertem De Nirem, který coby vietnamský veterán brzy pochopí, že každý se s poválečnou depresí vyrovnává trochu jinak. V jednoduchosti je sice síla, nicméně britský televizní tvůrce David Hugh Jones měl přidat plyn a nabídnout alespoň nějakou zapamatovatelnou (silnou) scénu. A nemyslím tím válečnou vřavu. Místo toho nabízí tuny dialogů, předvídatelné momenty a průměrný (a ještě navíc skřípající) příběh. Dietní tři hvězdy.

Hodně mě překvapil Ed Harris, u kterýho jsem zvyklej na to, že hraje obvykle různý agenty CIA, vojenský velitele, kosmonauty a prostě samý takový silný osobnosti. Tady naopak hraje duševně labilního opilce s traumatem z války a je v tý roli skvělej. Zastínil dokonce i Roberta De Nira, i když i ten předvádí svůj standardně kvalitní výkon. Ale jinak mě film moc nenadchnul. Dokoukat se to sice dalo, ale je to celý takový nemastný, neslaný a za pár dní si na film asi ani nevzpomenu. Hodně slabý 3 hvězdy.

Musím sa priznať že snímky o veteránoch z vojny vo Vietname ma dosť deprimujú, ale tento bol v istom smere výnimkou. Možno za to môže hlavne Robert De Niro a celkom zaujímavý scenár. Navyše De Niro vie zahrať sympaťákov. A John Dýka takým bol. Robertovi De Nirovi skvele sekundoval Ed Harris. Návrat k viackrát spracovanej téme. Vplyvy a následky vo vlastných radoch. Niesli v sebe hrôzy, ktorých boli svedkami alebo i pôvodcami. Každý sa s tým vyrovnával inak.Ed Harris a Robert De Niro mali už s natáčaním takých tém slušné skúsenosti, takže svoje role žili. Dobrý film s americky sladkým koncom, aby zrejme dali tým, ktorí situáciu nezvládli ani po toľkých dlhých rokoch, nejakú nádej alebo ukázali cestu.Môžem len odporučiť túto snímku všetkým, ktorí sa chcú pustiť do deprimujúcej drámy o vojnovom veteránovi.

Vietnamský syndrom, vděčné to téma pro americké filmaře, v osmdesátých letech obzvlášť. Jacknife De Niro nebyl vůbec špatnej, dokázal zajímavě skloubit šílenství, optimismus, ale i ztrátu pusu sebezáchovy, o který ho Vietnam připravil. Ed Harris, mimochodem nominovaný na Zlatý Glóbus, také předvedl obdivuhodný výkon, dokonce takový, že bych mu byť jen jeden večer bez alku nevěřil. Ve filmu se toho zase moc neděje na to, aby se pro někoho stal nenapodobitelným, ale jemné dvoření se hlavní dvojice je alespoň docela milé.