Dva z onoho světa (1962)

Když se to vezme kolem a kolem, podobnou komedii byste mohli natočit v kterékoli dob a vždycky by její název dával smysl. Každá země je de facto jiný svět. I Švédsko, Švýcarsko, Indie, Austrálie atd. budou pro Čecha vždy jiný světa stejně jako pro Švéda, Švýcara, Inda a Australana Česko. Na tom vlastně není nic zvláštního. Takže samozřejmě i tehdejší, ale i současný Američan žije v jiném světě než Čech. Z hlediska roku natočení je mírně úsměvné, jak se tvůrci nebáli ústy Čechoameričana kritizovat socialismus. Na druhé straně mu oponovalo dvojče žijící v Československu. A já osobně bych nebral tento film jako čistě propagandistický. Vždyť fakta řečená platí dodnes - máme zdravotnictví zadarmo apod. Jasně, můžeme se bavit o ne zcela moderním a pokrokovém školství ještě z dob Rakouska-Uherska, ale jinak bych vyřčené myšlenky neviděl nikterak kriticky. Za mě je škoda, že když byla komedie zařazena do kategorie hudebních, nezaznělo více jazzových melodií.

I filmové agitky si prošly vývojem.1)  Film má všechny znaky typické pro budovatelské období. Ale ještě je tu cosi navíc. Lehce kritické náznaky, že se společností zase není všechno tak úplně v pořádku, jsou nepřehlédnutelné. Ovšem především je film agitka, čím blíže konci, tím více agituje. Pomýlené "děti" (studenti 4.C před maturitou) seznají, že Chopin budovatel je vlastně jejich člověk. A i jeho americký bratr se synem se jistě v nové republice uplatní.Do Ameriky se už nevrátíš. Dostuduješ u nás. Je to tady zadarmo.Svatá prostoto!_____ 2)  Po svižném začátku se všechno silně zpomalí a objeví se nuda._____ 3)  Zajímavý je posun od budovatelských a folklórních songů ke klasické hudbě a dixielandu._____ 4)  Společenské postavení učitele hudební výchovy je samo o sobě absurdní. Tento předmět patřil mezi tzv. výchovy (hudební, tělesná, výtvarná). Vzpomínám si, že ti úplní hudební mameluci dostávali na vysvědčení trojku (pokud hrozilo vyznamenání, tak jen dvojku). Podobné to bylo i v kreslení či tělocviku. Zmíněné předměty vnímali i učitelé jako oddechové. Představa, že by se učitel hudební výchovy na gymnasiu (tehdy dvanáctiletce) těšil podobnému respektu, je jen filmovou licencí._____ 5)  63letý Oldřich Nový (dvojrole bratrů), 42letá Dana Medřická (žena profesora hudby), 26letý Jan Tříska (Američanův syn Robert), kterému to velmi slušelo, 40letý Miloš Kopecký (psychiatr) či 40letá Stella Zázvorková (průvodčí) jsou ti, kterým film vděčí za svou popularitu i dnes. A samozřejmě scenáristovi 37letému Vratislavu Blažkovi, který si zde ostřil pero pro budoucí díla._____ 6)  Film nabízí spousty dobových reálií z Prahy. Vedle notoricky známých záběrů z Václavského náměstí stojí za zmínku recepce hotelu Jalta, lékárna u Černého orla na Malostranském náměstí, terasa Strahovského kláštera, Letenské sady s pečlivě vyzmizíkovaným Stalinem a další._____ 7)  Zvláštní uznání si zaslouží surrealistické okamžiky: Oldřich Nový s krumpáčem na brigádě, Jan Tříska jako návštěvník z Ameriky či "zásah" příslušníka SNB na Václavském náměstí. Inu, když má někdo tetu, která troubí trumpetu..._____ 8)  Výstižný koment: Marthos***, tomtomtoma**, Přemek**.

První půlka filmu je za 4 hvězdičky, pak ale přijde šíleně trapná scéna v putyce a film už je v háji. V první půlce Oldřich září, je to velký návrat ke starým hudebním komediím založeném na principu záměny postav, ve kterých Oldřich Nový kdysi exceloval (např.Kristián,Eva tropí hlouposti). Druhá půlka je přehled trapnosti a propaganda o novém socialistickém člověku (ta je i v první půlce, ale funguje poměrně vtipně viz. referát o socialistické morálce). Úplně zbytečné jsou postavy ztvárněné Janem Třískou a Milošem Kopeckým. Filmu se daří rehabilitovat západní hudební kulturu jako jazz a rock and roll a za cenu obrovské trapnosti dokazuje, že popěvky v rychlém rytmu nemohou u mladého člověka oslabit jeho víru v socialismus.

Je to taková milá, místy poměrně dost vtipná věcička, u které stojí za zmínku báječná hudba a Oldřich Nový v dvojroli, jedenkrát jako sucharský profesor vážné hudby a po druhé jako volnomyšlenkářský Čechoameričan a džezmen. Ten střet a záměna dvojčat mě bavila a nejvíc se mi líbila teta s trumpetou.. Brigádu socialistické vlasti rychle vytěsním, doufám, a snad zapomenu i na to, že jsem viděla pana Nového s krumpáčem, brr..

Nechápu, že hodnocení je na ČSFD o dost nižší než na podobných serverech. Oč je tato "agitka" horší než dejme tomu Dovolená s Andělem? Přistupovala jsem k filmu a priori skepticky, ale hlavně zpočátku jsem byla příjemně překvapená. Konec pravda sklouzl do klasické agitky, ale přesto má nesporné klady, ať už herecké (O. Nový, H. Čočková) hudební (píseň Páni rodičové posléze nazpívala profesionální zpěvačka Jana Petrů, i když poněkud unyleji než Helga Čočková. Známá byla i píseň Kdybych potkal Ginu Lollobrigidu, ale srovnávat Milana Chladila s Janem Třískou nelze. Tříska se kupodivu příliš nevytáhl ani po herecké stránce, jeho projev byl toporný a nepřesvědčivý. Kopecký svým psychiatrem mi připomínal Rupperta von Kratzmara z Adély, která ještě nevečeřela. Dalším plusem jsou samozřejmě pražské reálie, ale i nejednoznačný název, pravděpodobně módní dobová záležitost (viz např. Zámek pro Barborku).