Spinal Tap II: The End Continues (2025)

I když stadionový rock není můj panák vodky, první Spinal Tap jdem kdysi viděl a uznal jeho nesporné kvality. No, ale dvojka ne první film nemá. Je to občas opravdu vtipné, ale těch momentů je bohužel málo. Hvězdná camea jsou fajn, ale mohlo jich být víc, a nebo mohly být zábavnější. A to můžu říct asi o celém filmu. Mohl být zábavnější.

Nebýt Jedničky nemohla by Dvojka nikdy být, protože jediné u čeho se tady člověk pousměje je, když se vytáhne nějaká vzpomínka na Jedničku. Třeba když naši muzikanti hráli Stonehenge nebo hledali pódium. Dvojka je tedy zcela zbytečná. Sledujeme jen staré, unavené chlápky co stále neumí napsat pořádnou písničku, i když tedy musím uznat že Stonehenge zní na koncertě díky Eltonovi daleko lépe než před 40 lety. Každopádně kdo chce vzpomínat, nechť si pustí dokonalou Jedničku a tomuhle se může s klidným srdcem vyhnout. 40%

Rovnaká nuda ako pri jednotke. Zaspal som asi na 20 minút, tú chýbajúcu časť som si potom pozrel. Narozdiel od jednotky to urobili s väčším rozpočtom a s viacerými hosťujúcimi hviezdami, opäť suchý humor, znovu vtípky nič moc, protagonisti neskutočne zostarli a šok bol o to väčší, keďže ich človek videl vo filme, kde mali o 34 rokov menej. Čo na toto povedať? Asi iba repliku Eltona Johna (pri ktorej som prvý a poslednýkrát vybuchol smiechom): "Fuck the Spinal Taaap!"

Od 1. dílu nám uběhlo pěkných 41 let a na pánech je to sice znát , ale o komické situace a super hlášky tam ani tak nouze není. Jsem sice fanda spíš svižnějších metálků  , ale chápu , že dědové ve svém věku už detmetal mastit nebudou , příjemný film. A pane režisere O.V.P , takovýhle konec jste si s paní teda nezasloužili.

Pokračovanie legendyThis Is Spinal Tap (1984)? Znie to neuveriteľne, rovnako ako keď to človek zhliadne niekde v Uckfielde(!?) v kine na malej obrazovke vo foyeri ako trailer, a neverí vlastným očiam, koho to na obrazovke vidí. Tváre a dialógy, ktoré sa nedajú zabudnúť. Jeden z mála počinov, na ktorý sa vo svojej absurdite nechytá aniRicky Gervais. No nadšenie rýchlo vystrieda sklamanie. Jediný zmysel dvojky je ten, že si divák opäť pozrie jednotku. Alebo ju ukáže tým, ktorí ju nevideli. Pokus naverbovať Eltona Johna, Paula McCartneyho (a to v pomerne obsiažnejších scénach), ale aj Larsa Ulricha a Chada Smitha z Red Hot Chilli Peppers sa tvorcom síce podaril, no dramaturgicky bezúspešne. A akokeby to bol ich hlavný tromf. Inak je to už celé o recyklácii jednotky, až prílišnej. Potešil snáď len Stonehenge (opäť) a posunutý riser. A ešte gitaristov cheese shop a grated cheese v gitare, hehe. No istotne sa žiadalo viac nových frkov.