Duch času (1990)

Škoda, přeškoda. Kdyby pohádka byla kratší, už bych tam cpal o hvězdu víc. Jenže pohádka je za prvé opravdu pro starší děti, protože řadu věcí asi malé dítě těžko pochopí. A za druhé už ji tvůrci překombinovali. Je to jako ve fotbale. Vrhali se na bránu, už už vystřelit, ale bohužel to překombinovali. Pohádka klidně mohla skončit, když se Alexej Pyško dostal ke klíčku poprvé poté, co se vysvobodil z vězení a vše by napravil. A vypadalo by to dobře. Jenže pak se vše prakticky opakuje. A když navíc kat natahuje ruku, aby ťal a v tu chvíli Pyško háže princezně klíč, ta pak stihne doběhnout k hodinám a vše zachránit, nebude tomu už definitivně věřit žádné dítě. Dospělý tím spíše ne.

Československá televizní pohádka vyprávějící o tom, že není radno si kvůli osobnímu prospěchu zahrávat s plynulým a přirozeným během času. Titulní, nikoli však hlavní postavou je v tomto případě otrhaný, vlasatý a vousatý dědeček s brašnou přes rameno v podání sympatického V. Brabce, který se rozhodl, že kvůli ustavičnému hořekování o nedostatku času dopřeje lidem ovládat čas pomocí kouzelného klíče. Této možnosti se ihned chopil hodinářský mistr Matěj (J. Štěpnička) a posunul čas dopředu, takže královský pár militantní nadšenec P. Kostka a velmi nevýrazná až zbytečná S. Bartošová sešli věkem a on tak usedl místo nich na trůn. Problémy způsobené změnami toku času musel napravovat hodinářský tovaryš A. Pyško, který se zamiloval do královské dcery Malovánky (S. Postlerová). Dějově velmi zajímavou pohádku, v níž se často otáčením klíčku mění časové roviny, podpořilo kvalitní herecké obsazení, které ještě kromě výše zmíněných herců doplnil rebelující voják B. Rösner a škrobený královský úředník Ť. Brousek. Tato poněkud příběhově náročnější pohádka od S. Simonové mě velmi zaujala a domnívám se, že patří mezi nejlepší díla této režisérky, přičemž se poněkud vymyká její typickému snovému stylu, ale přesto lze bezpečně rozpoznat její filmařský rukopis. Dokonce bych si troufl říci, že díky neobvyklému a zajímavému sci-fi zpracování spojeném s měněním časových rovin, patří k nejpovedenějším televizním pohádkám počátku 90. let.

Tak tohle byl čert dlužen všem lidem za jejich hříchy. Tuhle věc nasmolila v krčmě nad ránem umělecká jelita po třech dnech flamovani. Za takhle zfušovanou, debilní, vychlastanou mizérii bych tvůrce tři dny máčela ve Vltavě bez jídla a honoráře. Tuhle věc by měli spálit, sešrotovat a vymazat ze světa, aby to už nikdo nemohl vidět ani omylem jako já.

Hodně zvláštní pohádka nepohádka. Myslím, že na naše poměry jsou hrátky s časem celkem originalita, aspoň v tomto rodinnějším podání... Je to slabé, nedomyšlené, ale na mě spíše zapůsobilo sympatické herecké obsazení. A. Pyško, P. Kostka, J. Štěpnička, B. Rösner i S. Postlerová. Už se na to asi nikdy nekouknu a radši přepnu, ale že by mě to nějak urazilo, to určitě ne....

To byla na jednu stranu tradičně natočená televizní pohádka, na druhou stranu byla pro děti po časové stránce tak neskutečně komplikovaná, že jí malí cipískové nemohli rozumět. Pořád se tam měnil čas, postavy mají fousy a jsou staré, naráz jsou mimina, navíc zlo vlastně ani nijak zásadně není potrestáno - no bylo to z pohledu pohádkového spíše trapné a moc zamotané. Osobně se mi to vůbec nelíbilo. Hudba: Ladislav Simon