Druhá strana mince (2009)

Podle mého názoru se jedná o velmi zdařilý snímek, v němž excelují 3 ženy – Sabina, její matka a babička. Ty se snaží Sabině najít partnera, většinou však všechny pokusy končí vesměs fiaskem. Souhrou okolností Sabina na svého „vyvoleného“ narazí v okamžiku, kdy jde volně po ulici, kde ji obtěžují dva pánové a přítomný Bronislaw ji zachrání. Všechno se vyvíjí takřka idylicky, ovšem až do chvíle, než vyjde najevo velmi tvrdá a neočekávaná pravda.
Bronislaw totiž není žádný svatoušek, ale člen polské komunistické strany, který po odhalení Sabinu začne sprostě vydírat a naléhat na ni, aby mu donášela nejen na kolegy v práci, ale i na přátele a na rodinu.
S tím se ovšem Sabina nehodlá smířit a Broňka při popíjení otráví. Situace, které následují potom, jsou již víceméně tragikomické. Řeší se peripetie, kam umístit mrtvolu, jak ji zlikvidovat, jak se zbavit pozůstalých stop, a co následně udělat s Broňkovými kostmi. Zvlášť povedená a svým způsobem i vtipná je scéna, kdy babička navrhuje, aby Broňkovy kosti umístili do stejné rakve, v níž má být v budoucnu babička pochována. Nakonec Sabina zahrabe Broňkovy kosti na jednom z varšavských stavenišť.
Myslím si, že tento snímek byl celkem povedený a originální, protože se na vážné věci podíval s notnou dávkou nadhledu i černého humoru, a je podle mého soudu sympatické, že i tyto vážné události, kterými nepochybně 50. léta v celém východním bloku byla, že se dala zfilmovat i tímto nevšedním a originálním způsobem a na tu dobu plnou strachu, nejistot a všudypřítomného nebezpečí se podívat i jinou optikou.
Snímek se mi líbil, a hodnotím jej slušnými 80%.

Upřímně, nesnášim filmy zasazené do období, kdy nad našily hlavami vlála rudá hvězda(obzvlášť české filmy), proto jsem na tenhle film šla s velkými rozpaky. Naštěstí se ale na plátně odehrávalo úplně něco jiného než jsem čekala. Hlavní hrdinka - Sabinka pracuje v novinách a mamka s báby se kterými bydlí se jí snaží sehnat vhodného ženicha. Jednou cestou domů z práce jí ale přepadne nějaký pobuda před kterým jí zachrání tajemný Broněk. Pak už jen stačí pár rande a Sabinka+Broněk=VSL. Tedy jen do té doby než Broněk Sabině odhalí, že je policajt a že chce aby donášela na svého šéfa. Pak už následuje šílená jízda, kde postavy musí ještě šíleněji řešit jak si zachránit vlastní krk. Opravdu královsky jsem se nasmála a těším se až se k tomuhle filmu zase někdy vrátím.

Ač je film prezentován především v komediálním duchu, hlavním jeho obsahem je zobrazení ve prospěch rodiny potlačovaných bolestných vzpomínek hrdinky na svůj život v neutěšeném období (nejen) polských dějin a druhoplánově také konfrontace současné a předchozí podoby Varšavy, kdy pojítkem mezi oběma rozdílnými obdobími je dnes již legendární socrealistický Palác kultury. Vizuálně vytříbený snímek získal dvě nejdůležitější polská ocenění v kategorii nejlepší film – Zlatého lva na festivalu v Gdyni a polskou národní cenu Zlatý orel. Hlavní roli Sabiny ztvárnila Agata Buzek, dcera bývalého polského premiéra a současného předsedy Evropského parlamentu. Jejím hereckým partnerem byl profesně neustále rostoucí Marcin Dorociński, který se právě v tomto filmu (a rovněž v téměř současně uvedeném Boisku bezdomnych Kasii Adamik) začal profilovat v momentálně jednoho z nejrespektovanějších a nejobsazovanějších polských herců. Nejde o černobílý film o černobílých věcech. Naopak se jedná o velmi ambivalentní sondu do duše jedné dámy. Závěrečná mrazivá písnička od Animals to vše jen podtrhuje.

Prvých 20 minút filmu sa mi nehorázne vliekla, nebolo tam nič, čo by udržovalo diváka v napätí, len čo párkrát zhltla mincu. Až keď sa zoznámila s Bronislawom, to začalo byť zaujímavé. Mňa osobne to prebralo k životu. Citlivá kamera no tie šikmé steny a dekorácie v interiéroch mne osobne skôr vadili ako niečo naznačovali...ale na druhú stranu sa mi veľmi páčil ten noirovský nádych, ktorý tam je od samého začiatku cítiť. A chcela by som ešte upozorniť na skvelý herecký výkon :) (Škoda, že na SR nemáme ani jedného herca, čo i len na polovičnej úrovni.)

zaujímavý kúsok z dielne Borysa Lankosza, v ktorom sa smutný príbeh strieda s úsmevnými pasážami nad nevinným výkonom hlavnej úlohy v podobe Agaty Buzek. Ak chcete pocítiť na vlastnú kožu problémy obyčajných všedných ľudí za vlády Stalina, tak tento film Vám pripomenie aké dôležité je byť silný, keď ste slabý.