Dracula Has Risen from the Grave (1968)

Další klasická variace na Draculu ve stylu Hammerů. Ani tentokrát jsem se nedočkala nějakého logického navázání na celý ten seriál, ale o to v tomhle cyklu nikdy nešlo. Vždycky byla nejdůležitější atmosféra, lepé děvy a stylizovaný výkon Christophera Lee. Jeho Dracula byl jako samostatná postava vždycky lepší, než jakýkoli film, ve kterém vystupoval.

Třetí z celkem osmi ztvárnění Draculy Christopherem Lee (první 1958, poslední - již jen jako parodie - roku 1976). Tento horor je ale míněn vážně a má vcelku dobrou úroveň , i když se Stokerovým "hrdinou" má společné pouze jméno a prokletí nesmrtelnosti. Film produkovala společnost Hammer Films, specialista na horory, a přinesl jí největší zisky vůbec.

Vysoká hodnocení nechápu. Polovinu filmu se nic neděje a když ano, nedává to smysl, nebo je to další nenápaditá variace na scény z předchozích filmů. V tomto podání, navíc působí moc kterou Dracula ovládá lidi, jaksi perverzně. Když připočtu skoro směšný a nevypointovaný závěr, nelze jinak, než tento film označit za brak. Z Leeovských Draculů nejhorší, jaký jsem zatím viděl.

Jedna z těch slabších hammerovek, kde nejen ženy opět musí zakrývat cosi podivně vyrašeného na jejich krcích. A cucfleky to rozhodně nejsou. Pestrobarevné kulisy, všudypřítomná mlha, hrobka v katakombách gotického hradu, kníže temnot s ostrými tesáky, krev barvy prošlého kečupu, smyčcová hudba podtrhující hrůzostrašnost daného momentu, nejen kněží s krucifixy měnící se na vampýry, obrovské dřevěné kůly zabodávající se do srdce, korzety a hluboké výstřihy (bohužel i pánské). Všechny zmiňované výstupy, včetně záběrů na hradě mají své neodolatelné kouzlo, je tedy však škoda, že jsou ve filmu docela málo… stejně jako samotný, mrtvolně bledý a přehrávající Christopher Lee, který je zde všeho všudy okolo deseti minut. Vyloženě zlé to rozhodně není, ale raději pro sichr doporučuji sáhnout po dřívějších transylvánských upírovinách.

Překvapilo mě to, ale že Hammer natočí roku 1968 nejnáboženštější díl série, to bych skutečně nečekal. Ve třetím dílu bojuje s Drákulou řekněme pokrokově smýšlející kněz, ale tady už je to vyšší církevní hodnostář, představitel establishmentu a patriarchátu. V roce 1968 je nečekané, že je taková postava vykreslena kladně, jako jeden z hrdinů, jehož definující vlastností nakonec ovšem není zbožnost, ale takřka otcovská starost o svou neteř. Druhým hrdinou je student, který je a teď se podržte, ateista! A ten zjišťuje, že proti absolutnímu zlu se svými vědeckými poznatky bez víry nevystačí. Naštěstí nás tvůrci šetří nějakých zdlouhavých disputací na téma jestli Bůh je nebo ne, ani tu nenajdeme nějakou velkou manipulaci, přesvědčující diváky, aby po zhlédnutí filmu mazali do kostela. A přes to všechno je tenhle díl dobrý. Tedy hlavně, pokud jsou na scéně Christopher Lee, Rupert Davies jako onen kladný kněz a krásná Veronica Carlson jako jeho neteř.