Drákulovo znamení (1970)

Taký ten ultimátny Hammer, ktorý vyzerá presne tak ako si ho predstavujete, ak ho začínate objavovať. Atmosféra na zámku bola skutočne vydarená, inde v okolí to však bolo až príliš technicolorovo rozprávkové, čo síce k značke patrí, ale tu by som uvítal ucelenejší prístup. Inak tu máme všetky klišé, čo môžete považovať za vrchol blaha, ale môže vám to pripadať v tomto podaní aj nechcene smiešne, kríže, mechanický netopier, krvavé oči a podobne. Príbeh príliš nezaujme, je pomerne riedky a Dracula má síce Leeho charizmu, ale ako postava tu je ani nie jednorozmerná, ale bez akéhokoľvek rozmeru. Kdeže prepracovanejší Mr. Hyde alebo Frankenstein od toho istého štúdia.

V téhle drákulovině Psycho (zdánlivě hlavní postava svůdníka asi v polovině filmu zmizí a je vystřídána svým troubovitým bratrem) potkává Ptáky (tedy vlastně netopýra, viz farářův konec), přičemž ze způsobu likvidace Pána temnot by měli tentokrát radost nejspíš jen Prokop Diviš a Benjamin Franklin. Pozornému divákovi neujde, jak se záběr od záběru mění prasklina na Sářině portrétu.

SeScars of Draculamělo dojít k částečnému rebootu série, proto ten semi návrat k původnímu příběhu podle Stokera (ze kterého ale i tak zůstalo jen naprosté minimum). To, že jednotlivé díly na sebe navazují jen na sílu, platí pořád. Ale kdo by hledal logiku v cyklu Hammer-Dracula, divák se vždycky hlavně těší na lacinou atmosféru plnou falešné mlhy, ateliérové záběry z legendárních studií v Elstree, hluboké výstřihy tehdejších britských objevů a na krví zalité oči Christophera Lee. Nicméně zákulisní jednání musela být výživná, protože Lee byl už od svého 2. dílu vysloveně nespokojený, že mu nikdy nikdo nedokázal napsat zajímavé dialogy, protože u Hammeru chápali Draculu jako stylové monstrum bez nějaké psychologické hloubky. Je otázka, jestli byl Lee více spokojený s tím, co mu tehdy nabídli u konkurence pod názvemNachts, wenn Dracula erwacht. Nicméně série měla ještě pokračovat a zatím byl styl filmu rámován v dvojprogramu s parodiíThe Horror of Frankenstein.

Ten posun od roku 1958 tam nepochybně je. Ch. Lee jakožto velmi zachovalý padesátník působí studeně a neosobně, což vytváří pěkný kontrast nejen k mladým studentům, ale především vůči bujňoučkým dekoltům zdrávím kypících děvuch. Když se podívá na své mladé krmivo, člověk ty podlamující se kolena vcelku chápe. Scénář nedělá ze Scars of Dracula bůhvíjaký horor, ale ve výsledku to není špatné. Působí to jako retro-retro. Mluví se jen velmi málo a obrazy evokují staré němé filmy. Má to jakousi barokní nostalgii. Smělí studenti neznalí hrozeb zla z temnot, stojí proti bat masterovi s jeho nikdy nekončící chuti na krev. Tentokrát je navíc i surový. Nemohu říct, že bych byl kdoví jak odvařený, ale něco do sebe to má. Nebýt gumových netopýrů a kdyby Lee dostal víc prostoru, klidně bych 4* dal.

Má to všetko, čo by som od Draculu čakal - strašidelný zámok obostretý hmlou, silno zamilovanú dvojicu, protivných vidiečanov, správne monštruózneho Draculu. Lee sa tejto legendárnej postavy zhostil skvelo - zvlášť musím vyzdvihnúť ten pohľad. Keď sa Dracula rozpráva s obyčajnými ľuďmi, tak je pohŕdavý a keď niekoho pripravuje o život, tak je naopak šialený a desivý. Samozrejme, na niektorých efektoch sa podpísal tesák času, ako napríklad netopiere, ktoré pôsobia, že visia na udici. To je ale detail, ktorý sa dá odpustiť. A záverečné zúčtovanie mohlo byť o trošku dlhšie.