Domácí péče (2015)

Ve všech těch nemocech a umírání se rodí něco nového. Nové já, se kterým není nikdy pozdě se seznámit. Námět výborný! Kolik obětavých a pečujících žen, o které se nikdo nechce, nezvládne nebo neumí postarat, asi mezi námi je? Tleskám i uvěřitelnému a lidskému vykreslení jednotlivých postav, regionální rázovitosti a celkové (tíživé) atmosféry.

Veľmi dobre natočený smutný príbeh živote, chorobe, liečení a umieraní. Produkcia je celkom dobrá, Nenecháva príliš často vyznievať ticho a našťastie aj herci zvládajú väčšinu scén dobre. Úzkostná situácia zdravotnej sestry Vlasty je tak vykreslená výborne. Príbeh sa mnohých zdravotných tém. Zdravotníckeho systému, lekárov, liečenia aj liečiteľstva a pohráva sa tak trochu aj s mysterióznom. No na nič netlačí a všetko je súčasťou zúfalej snahy hlavnej hrdinky nájsť spôsob ako sa uzdraviť. A hoci ide o vážnu tému nechýba tu ani humor. 70%

Taková obyčejná ženská plná empatie místo aby byla odměněna za svou obětavost si svůj úděl musí nést. Krásný film, Bolek Polívka v tomto filmu a v Zapomenutém světle není jen za komika. Alena Mihulová obětovala rodině kariéru ale nevadí, to co natočila ji ukazuje jako skvělou herečku. Opravdu mne dojala a mohla jsem si říkat že je to jen film, kapesníky jsem potřebovala. A mimochodem brečel i můj "tvrďas".

Lidi, kteří se obětují pro ostatní, ale mnohdy zapomenou na sebe sama. I takový je tento příběh. O tom, že není třeba jen všechno dávat, ale nechat si i něco dávat. Vše civilní, uvěřitelné, jak herci, tak samotné postavy. Hlavně je vidět, že nic není černobílé, a nic není dokonalé. Ani klasická medicína, ani všechny možné alternativní metody, jsou prostě věci, se kterými už si nedokáže poradit vůbec nic.

Uvěřitelné. Obyčejné téma normálních lidí, kde dvě hlavní role ztvárněné Alenou Mihulovou a Bolkem Polívkou táhnou celý film po prašné cestě života. Hlavní hrdinka si naloží na svůj trakař tolik, že funguje jako dříč, něco mezi horníkem a jeptiškou a ke všemu se jí lásky nedostává. A hlavní nehrdina za ní spíše vlaje s lahví v ruce. Probuzení léčitelstvím je věrohodné, pro mne však spíše vírou v možnosti léčitelství než že by mne přesvědčili léčitelky(Z.Krónerová, T.Dyková). Závěr příběhu je upracovaně pozitivní. Naštěstí. Naštěstí pro ty, kdož rádi dobré konce. Já mám konec zkalen především přehršlí cimbálové muziky, která opravdu není mým šálkem kávy, ale celkově dávám 3*. 65%