Doblba! (2005)

Takový záchvěv doznívající devadesátkové tvorby. Spousta lidí tady píše, že film nemá děj, myšlenku ani scénář. Děj má, ale je bohužel skryt pod poněkud chaotickým scénářem. Ten je důsledkem příliš velkého počtu postav k vyjádření myšlenky. Ta spočívá v přesvědčení, že to, co děláte, vás dříve či později doběhne. Což je sice myšlenka stará pár tisíc let, ale pan Vachler se to snažil demonstrovat na příliš mnoha příbězích současně. Tím je film pro většinu lidí dost nečitelný a nechápou ho, z čehož také plyne nízké hodnocení. Jedna hvězda za Duška, druhá za Čtvrtníčka a třetí za humor. Někdy černý, někdy jednodušší, ale humor. A ten se počítá.

Chtěla jsem se naladit a trochu si zavzpomínat, proto jsem si pustila v dnešní době již trochu retro černou komedii Petra Vachlera s názvem Doblba! Ráda jsem si zavzpomínala na svá mladá léta a české filmové perly, které v té době vznikaly, jako například kultovní Samotáři (2000). Musím uznat, že toto jsou za mě snímky, které nepostrádají duši oproti množství dnešních komerčních trháků a bezduchých blockbusterů, na které musí všichni do kina, ale které zoufale nemají, co říct. Já raději mám filmy pro užší diváckou skupinu, které ale alespoň mají nějakou výpovědní hodnotu.
Předem bych ráda upozornila, že se nejedná o pouhou veselou komedii s Ivuškou Janžurovou v hlavní roli, ale o černou komedii a to je rozdíl. Takže lze skutečně očekávat černý humor, jak jej známe z různých vtipů, například: „Co je těhotná žena pro kanibala? Kindervejce!“ Ještě bychom si mohli upřesnit, co je to černý humor v následující definici: je to forma humoru, která si dělá legraci ze závažných, tragických nebo tabuizovaných témat jako jsou smrt, nemoc, násilí, utrpení nebo jiná citlivá témata. Je často provokativní a záměrně narušuje hranice společenských norem, aby uvolnil napětí a umožnil lidem podívat se na vážná témata z nadhledu. Je pravda, že v dětství a v mládí jsem neměla černý humor ráda a považovala jsem jej za nechutný až zvrhlý. Nevím, kdy se toto u mě zlomilo. Je zvláštní, že v případě snímku Doblba! mi tento druh humoru nevadí, naopak, přijde mi vyloženě trefný jakoby trefil hřebíček na hlavičku. Některé hlášky se nesmazatelně zapsaly. Ten, kdo nedokáže vydýchat ani jeden černý vtip, ten by se měl shlédnutí tohoto snímku vyvarovat, aby se z nepochopení nedopouštěl násilí na lidech okolo či nehaněl neprávem tvůrce snímku, co si to vůbec dovolili natočit. Tolik úvodem k potřebě objasnění pojmů.
Snímek se nehonosí velkým rozpočtem jako hollywoodské propadáky, krásnými barvami, pompézností, ale spíše pravým opakem. V omšelosti, nuzotě a zoufalství je jeho krása. Již v prvních záběrech nahlížíme do chudé rodiny Mukových, kde jednoduchý hlavní hrdina Karel Muk (Jaroslav Dušek) pobíhá polonahý a stále neurvale křičí, rozčiluje se, hádá se se ženou (Lenka Krobotová) a kope do věcí. Snímek nás tedy zavádí do mírně řečeno nuzného bezkulturního prostředí bezcharakterních lůzrů (kterých je v naší zemi velká spousta, ale nehodlají si to připustit), kteří se chovají hrubě, neurvale a primitivně a ukazuje nám, jakým způsobem na toto své chování doplácí nejen jejich okolí, ale i oni sami. Cítí se být smolaři, ale sami se o své štěstí neumějí zasadit, a proto ze zoufalství propadli alkoholu, nevěře nebo primitivnosti. Nemusejí to být nutně pouze finančně chudí lidé jako hlavní hrdina Karel, 
ale rovněž bohatí lidé jako jeho bratr Robert (Petr Čtvrtníček), který ale trpěl chudobou ducha a prohnilým charakterem a smůlu měl v tom, že nechtěně autem porazil vlastního bratra a od nehody ujel. Každý člověk si interpretuje snímek a jeho děj po svém, nicméně smysl by měl při troše štěstí vést ani ne tak na pobavení notnou dávkou absurdního humoru, ale spíše k zamyšlení. Komedie tedy skrze „komické“ situace na nás apeluje a ukazuje, kterak se stát „životaschopnějším“ a kterak změnit naše staré a špatné vzorce a stereotypy chování, které nikam nevedou (jedině do hrobu). To, oč jde a co je důležité, tedy není na první pohled vidět v kulisách, ale spíše se odehrává za kulisami v prostoru myslí, emocí a paměti filmových postav. Snímek postupem času strhává oponu a odkrývá odpornou prohnilost na počátku alespoň trochu sympatických postav. Ten, kdo je zaměřen pouze na vizuální stránku a nepostřehne hlavní myšlenku filmu, ten bude asi zklamán.
Scénář se mi nejeví jako slabý ani jako ptákovina. Pointa je v tom ukázat slabá místa typicky české mentality, nefunkční vztahy a primitivní spoluobčany. Petr Vachler se nebál a natočil svůj odvážný snímek, tedy vysoce cením jeho kuráž, neboť předem věděl, že u českého národa narazí – tuším, že to tedy nedělal primárně pro peníze, ale cítil to jako svou morální povinnost. Děj je situován do prostředí Vánoc, kdy se celá rodina Mukových má sejít u rodičů ve vesnické chaloupce. Nejmladší syn (talentovaný Marek Daniel) odmítá pokračovat ve hrách, které celá rodina po desetiletí hraje, čím je rozpoutána hádka, v jejímž důsledku umírá otec tří synů (Vlasta Dušek). Z nastalé nepříjemné situace dojde k domnělému úmrtí hlavního hrdiny (Jaroslav Dušek), který se však probere v márnici, odkud utíká a dozvídá se mnoho utajených věcí (mimo jiné odkrývá nevěru své ženy). Zajímavostí je, že snímek se filmoval v rodišti Jaroslava a otce mu hrál jeho skutečný otec, který se jako „neherec“ zhostil své role bravurně. Proč se snímek jmenuje právě Doblba!? V anglickém překladu se nazývá Over and Over Again, což naznačuje, že „normální“ nepoučitelný člověk notoricky stále dokola opakuje tytéž toxické vzorce chování bez jakékoliv šance na prohlédnutí a vybřednutí z problémů až do „x blba pitoma“ zkrátka „doblba“. Na ozvučení se podíleli Otto Chlpek a Igor Pokorný a hudba mi nepřišla rušivá, nevhodná ani nevkusná.
Co se týče snímku Doblba!, líbil se mi včetně absurdního humoru, který beznadějnou zoufalost situací odlehčoval. Mám pocit, že jsem nepostřehla žádná hluchá místa, která by mi překážela, ale celý snímek byl dobře poskládán. Herecké výkony především Duška a Krobotové i Čtvrtníčka se mi líbily. Hráli s vysokým nasazením velice přirozeně, uvolněně a věrohodně – nemám pocit, že by přehrávali. Skoro bych věřila, že si natáčení užili. I když je film haněn pro svůj humor (ačkoliv je to černá komedie), je velice chválen po té řemeslné stránce, snad prý proto, že Petr Vachler mnohé okoukal při svém šéfování Českým lvům. Myslím si, že bylo záměrem tvůrce vytvořit zoufalou ponurou a bezvýchodnou situaci, která teprve pohne s člověkem. Shrnula bych to tak, že nemám snímku co vytknout a dokonce mám pocit, že s časem zraje jako víno, proto jsem jej ráda znovu shlédla. Tento snímek určitě není vyloženě dokonalý ani odpočinkový, ale pro mne byl k popukání i pro zamyšlení současně, takže jistě v mém případě svůj účel splnil. Kéž by vznikalo více takových snímků namísto bezduchých a nicneříkajících prvoplánově komerčních trháků, na které člověk „musí“ jít a druhý den již neví, o čem vlastně byly. Závěrem bych řekla, že se jedná o zajímavý neotřelý a nevšední snímek k zamyšlení a udílím hodnocení ve výši krásných 65%. Také na:https://kritiky.cz/doblba-retro-vzpominka-65/

Doblba považuji za jeden z nejlepších českých filmů nultých let a vlastně jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Nízké hodnocení celkem chápu. Tento veselý český nekrolog opravdu není pro každého. Film po vás chce trochu přemýšlet, proč děláte některé věci pořád dokola, pořád doblba. A to přeci není nic veselého. Myslím, že celá řada rodin se v tom filmu našla a ten pohled se moc nelíbil.

Českými tvářemi nabitý film o rozporuplných patáliích jedné rozvětvené rodinky a babičky, která si to kdysi rozdala s vídeňákem Bicanem. Jarda Dušek se může přetrhnout, aby narovnal rodinné vztahy v době takzvaného přesčasu, bohužel se film jako celek rozpadá v hromadě malých scének, které působí občas až podivně toporně a nesourodě. 40%

Světlu vstříc! Čo viac dodať. Nedocenená čierna komédia, ktorá prekonáva české klišé zvané Pelíšky. Na české prostredie v rámci žánru unikát. Pripomína skôr škandinávske čierne komédie pre diváka so zmyslom pre humor "to je Tibet Terezo". Po čase pridávam posledný bod z 5 bodov aj preto, že v mojej filmotéke tento disk zrejme už nikdy nezapadne prachom a po opakovanom vzhľiadnutí sa viac a viac každoročne s rodinou bavíme na hláškach "Co je víc? Co je dál? Tohle už je nejdál!"... No co, nemněl jsem klíče...etc. Komédia doslava len pre vyvolených, ktorí dokážu pochopiť aj iný druh humoru:-)