Divokým Kurdistánem (1965)

DvojfilmDurchs wilde KurdistanaIm Reich des silbernen Löwenbyl natočen tak rafinovaně, že Barkerovi chtěli zaplatit jen jeden honorář namísto dvou. Což je vlastně ten nejdůležitější postřeh na tom všem, protože po solidním úspěchu prvního nového filmu s Karou Ben NemsímDer Schut, kterým měl vyvrcholit celý Orientální cyklus, si vystříleli konec a teď nevěděli, jak a čím navázat. Někdy jsou ty producentské úvahy hodně mizerné... Čistě ze spotřebního diváckého hlediska vznikl sice uspokojivý film, trochu mayovka, trochu verneovka, ale bohužel to byl zároveň hřebíček do rakve budoucnosti Kary Ben Nemsího. Jediné, co nakonec mělo happy end, byla Barkerova soudní pře a uznání i druhého honoráře.

Príbeh Karla Maya, v ktorom statočný Kara ben Nemsi po zlikvidovaní podléhoŽuta, pokračuje cez Kurdistan, predstavuje opäť sériu prostých dobrodružstiev sprevádzaných vtipnými komentármi jeho ochrancu Hadschiho Halefa Omara, lorda Lindsaya a jeho sluhu Archibalda. Produkcia tentokrát zdolala všetky výzvy bez veľkých prešľapov a herci sú v rámci pomerne naivného príbehu celkom dobrí. Hudbu už síce zabezpečuje Raimund Rosenberger, ale ponúka rovnako dobré variácie na témy Martina Böttchera.

O dost příjemnější a zajímavější podívaná, než předchozí snímekŽut.Divokým Kurdistánempotěší v první řadě opět nádhernou „exotickou“ přírodou, stopáž je díky bohu kratší, díky čemuž snímek zas až tak moc nenudí, na druhou stranu i zde je spousta hluchých míst, příběh mohl být ještě trochu vyladěnější, závěr mi přišel hrozně zkratkovitý. Herci vcelku ujdou, tentokrát mi obsazení sedlo mnohem víc, ba dokonce jsem se i místy solidně pobavil. Každopádně pořád se pohybujeme zhruba někde v čistém průměru. Mayovky z divokého západu u mě přes to všechno pořád vedou. 5/10.

Na rozdíl od Žuta mě film Divokým Kurdistánem zase tolik nebavil. Na můj vkus je v něm málo akce ačkoli celkově o napětí není nouze. Nemůžeme sledovat ani pořádné bitky či přestřelky. O zábavu se sice stará opět trojice Halef a dvojice lord David Lindsay a jeho sluha Archie. Kara ben Nemsí ale také dostává až neobvykle často a moc na budku. Konec je pak trochu ustřihnutý. Nelíbí se mi ani hudba, která v Žut byla přeci jen lepší. Nějak mi to orientální dobrodružství k srdci nepřirostlo.

Mayovky jsem jako kluk hltal, byl to bezkonkurenčně můj nejoblíbenější autor. A šestici knih Ve stínu padišáha považuji dodnes za jeho nejzdařilejší. Z toho logicky vyplývá, že mi tato filmová série musí pít krev ještě víc, než ta o Vinnetouovi, která jde aspoň celkem popořadě a v hrubých rysech trochu připomíná předlohu.