Žut (1964)

Vedle časoprostorové odbočky v Mexiku mají Mayovky ještě jednu, tu odehrávající se na Blízkém východě/Balkáně, kde filmem samotným přiznaný Old Shatterhand cestuje po Osmanské říši jako Kara ben Nemsi, aby jako vždy pomohl zahnat bezpráví a dostál spravedlnosti.. Žut je první částí adaptace své slavné předlohy Ve stínu Padišáha, kterou on i jeho následovnící na rozdíl od naprosté většiny všech dalších filmových mayovek adaptuje mnohem věrněji. Dost možná proto jí schází lesk a důvtip zbytku filmů z mayovské série.. Orient je v problémech pod nadvládou tyranského vládce Žuta, který drží všechny místní ve strachu a chudobě. A právě po jeho stopách se vydává náš hrdina Kara ben Nemsi se svým sluhou Halefem.. Žut a každý jeho nástupce jsou ironicky situovány do míst, kde se natáčely vlastně všechny westernové mayovky, ale své odlišné kulturní i geografické prostředí prodává velmi věrně. Proti našim hrdinům stojí možná nejlepší a nejmocnější záporák napříč všemi filmy a Old Shatterhand je konečně a jednoznačně tím jediným hrdinou široko daleko.. Žut a ostatně i jeho dva orientální následovnící jsou zábavní svou odlišností, westernovostí bez westernu, ale scénáristicky nabízí hodně málo..60%

Začátek 4. generace dobrodružství Kara Ben Nemsího. Od posledního filmuDer Löwe von Babylonse za těch pár let hodně změnilo. V 60. letech byl poprvé vytvořen plnotučný May-universe, o kterém se předchozím generacím mohlo jen zdát. Otázka je, jestli to celé bylo díky tomu, že divoký západ byl srozumitelnější širšímu publiku, než orientální příběhy obecně, nebo jestli to bylo všechno postavené na šťastné náhodě, produkčních kvalitách nebo charizma Lexe Barkera? To už dnes patrně nikdo nerozklíčuje, ale faktem je, že úspěšný Winnetou pomohl znovu oprášit příběhy z toho slavného Orientálního cyklu. Zásadní změnou, oproti předchozím generacím, bylo, že tentokrát se začalo s adaptací konce. Jakoby se tvůrci chtěli vyhnout opakování toho notoricky známého příběhuDurch die Wüstea raději nabídli finále. Což by bylo fajn, pokud by další díly nebyly v plánu, aleDer Schutměl úspěch a tak se v příštích filmech šlo chronologicky pozpátku a metodou velmi volné inspirace. Buď jak buď, v dlouhé sérii filmových dobrodružství Kary Ben Nemsího, patříDer Schutmezi ty nejlepší filmy, mezi jeho největší klady můžeme počítat natáčení v Mayem inspirovaných reálech, humor (Theo Lingen byl sice nejlepší jako Sir David Lindsay, ale Dieter Borsche má taky něco do sebe) a samozřejmě ten sošný Lex.

Na své pozdní evropské filmy může být režisér Siodmakova formátu sotva pyšný. Když jsem ale před pár dny v televizi poprvé zhlédl jeho "Žuta", byl jsem mile překvapen mírou humoru a autorského nadhledu - jako by si tvůrci velmi dobře uvědomovali onu "roztomilou pokleslost", o níž píšeGudaulina pro niž mám já asi větší pochopení. (Mimochodem ošklivé slovo "brak" mi přinejmenším k Mayovi moc nesedí.) Lex Barker s Rážovým hlasem je kapitola sama pro sebe; jak často dnes vidíme na tváři akčního hrdiny takřka nepřetržitý milý, přirozený úsměv?

Bohužel jsem před chvílí opět dočetl celý cyklus "Ve stínu padišáha". Tenhle filmový paskvil je děs běs. Ale ani kdybych nesrovnával, tohle nemá šanci u mne uspět. Možná, kdyby tam nenacpali ty baby, tak bych dal o něco více. Takto dávám dvacet, protože prostě nemohu dát odpad, ale také proto, že jsem se těm nesmyslům ve filmu a rádoby humoru občas hodně křenil.

Žut vznikol v rovnakom období ako Vinnetou a je to na ňom vidieť. Dej však Vinnetoua predchádza a Old Shatterhand je tu ešte Kara Ben Nemsi zažívajúci dobrodružstvá na balkáne. Sama Hawkinga supluje Hadschi Halef Omar, ktorého svojou vtipnou popletenosťou predčí lord  Lindsay svojou anglickou noblesou, ktorá odtrhnutosťou od reality vytvára množstvo vtipných situácií. Niekedy to až pripomína nášho lorda Nortona. Samotný príbeh svojou naivitou možno prekonáva aj Angeliku. Film je tak zmesou lacného dobrodružného braku a ľahkej komédie. Produkcia je priemerná a v niektorých momentoch zlyháva lebo napríklad v scéne keď Kara Ben Nemsi zabíja medveďa, jasne vidieť, že je to prezlečený človek. Jej silnou stránkou je však hudba, ktorá v dramatických momentoch dokáže navodiť správnu atmosféru. Takže Martin Böttcher popri Vinnetuovi aj tu odviedol výbornú prácu. Herci sú dobrí aj v dramatických momentoch ale v akčných scénach sa nepretrhnú. 50%