Dívka světových parametrů (1979)

Co to jako bylo? Dvořak jako svůdce zen? Směšný a sotva uveřitelný vod vodňase, dnes by si takový chlap s takovým mentálním nastavením ani nevrznul. Navíc ve svých 37 letech vypadá jako foter a ne na to tvl, aby měl 5 letého bratra a 10 letou ségru, ktere by mohli být jeho děti. Jak moc ss mezilidský a obecně romanticko-sexuální vztahy za 45 let proměnily, co fungovalo na ženy možná tehdy dnes ani omylem. Eliška asi nejlepší, ty jeji hlášky a nápady byly nejlepší.

"Prosím tě, zhasni." "Stojí to vůbec za to, na tu chvíli?"Bezstarostný život presluhujúceho donchuána Dvořáka naruší nutnosť postarať sa o výrazne mladších súrodencov v neprítomnosti rodičov Bláhu a Slunéčkovej. Tí najskôr sklamaní z toho, čo im vyrástlo z prvého pokusu to skúsili o asi 15-20 rokov ešte raz, respektíve dvakrát. Náš hrdina, ktorý doteraz s ďalším znalcom žien Nárožným hodnotil tieto len z povrchného povrchového hľadiska, prejde vnútorným hodnotovým prerodom a počne potenciálne partnerky posudzovať s ohľadom na materinské sklony a zmysel pre rodinu. Mierne bakalárovská, nenáročná, ale skvele obsadená televízna komédia za tri smažené syry na tesilkách. PS: Štaidlovu hudbu ako by som už niekde zopárkrát počul...

Nemohu si pomoct, ale Josef Dvořák vyprávějící svému malému braškovi pohádku o létajícím autě nemá chybu.... A vůbec jde o vcelku milý televizní snímek. Možná ta hlavní zápletka o radikální proměně hlavního hrdiny, pokud jde o vnímání ženské krásy, není úplně uvěřitelna, ale přesto jsem se přitom vcelku pobavil. Zvláště když partnerkou Dvořáka zde byla Iva Janžurova. Možná i kvůli scenáristovi Dietlovi se mi přitom vybavila tato dvojice v seriálu Nemocnice na kraji města

Praštěná komedie, kde Pepa Dvořák hraje lovce žen, ale do té role se vůbec nehodí, vzhledem i k jeho věku (kolem čtyřicítky) a vizáži. To je celej problém této inscenace, prostě působí nevěrohodně. Navíc jeho brácha je asi pětiletý dítě a ségra desetiletá holka, kteří vypadají spíše jako jeho děcka. Scénář Jaroslav Dietl napsal asi v opilosti a nějak se na něm moc nezamýšlel. Z jeho pera někdy vyšly příšerný paskvily. Tak jako tato nepovedená fraška.

Příjemná jednohubka. Jen mi Josef Dvořák nepřišel jako bezstarostný mladík, ale jako zasloužilý tatínek od těch dvou dětí. Jinak bylo zcela evidentní, kam že, to vlastně směřuje. Takže, žádné překvapení se nekonalo. Škoda, že se to nepodařilo mnohem více zamotat. Ale nemuselo by jít o nic bláznivého.