Dívka s perlou (2003)

Poetická snímka, umelecká a s perfektne obsadenými hercami. Keď začnem paňou domu, pani mámou Judy Parfitt, tá sa v celom diele ani raz neusmeje, ale cítiť z nej istú závislosť na zaťovi, ktorého umenie vie náležite oceniť ďalšie eso, Tom Wilkinson, ktorý si rolu slizáka náramne užíva. Colin Firth a jeho zádumčivá rola maliara mu sadla, navyše mu to s dlhými vlasmi veľmi svedčí. Kostýmy, výprava atď, všetko presvedčivo poplatné dobe, v ktorej sa príbeh odohráva, skrátka žiadne gýčové a naleštené obrázky. Mladá Scarlett Johansson v roli možného fiktívneho námetu pre slávny obraz nesklame a zasadenie jej postavy slúžky v domácnosti do príbehu je prirodzené. Jej nevinnosť sála z plátna, veď mala vtedy len 19 rokov. V príbehu ma ruší, že sa okolo nej motá miestny gašpar, ktorého hrá ďalšie známe meno, Cilian Murphy. Je to vlastne zbytočná linka, ktorá jej postavu poškvrňuje, lebo sa akoby z určitého tlaku rozhodne, že práve s ním príde o panenstvo. Chváliť treba ešte kameru Eduarda Serru, ktorá ozvláštnila ináč jednoduchý príbeh, avšak so zaujímavým námetom - ako natočiť film o vzniku maliarskeho diela.

Scarlett Johansson vytírá podlahu. Scarlett Johansson myje okna. Scarlett Johansson pere na valše. Scarlett Johansson leští rodinné stříbro. Ten film je neskutečně prázdný. Jako kdyby režisér (nebo scénárista) uviděl v muzeu obraz Dívka s perlou, zamiloval se do něj a do týdne o něm šel točit film. Bez příběhu, bez nápadu, bez všeho. Herci nemají co hrát, doprovodná filmová hudba je naprosto random, taková, jakou uslyšíte v devíti historických filmech z deseti. Navíc to celé, i přes výbornou kameru, vypadá děsně televizně. Tři hvězdy tudíž za krásu Scarlett Johansson (které to sluší i při domácích pracích) a taky za TEN obraz, který já osobně považuji za jeden ze tří nejkrásnějcích obrazů všech dob.

Kvitujem zaujímavé historické zasadenie do mestského domu uznávaného holandského maliara, ktoré prináša citlivý príbeh mladej slúžky u svojich pánov. Dej je naproti tomu predvídateľný a neprekvapivý. Pre niekoho možno zaujímavé postavy, pre mňa však Colin Forth v roli maliara sa častokrát správal ako taký pako - sledujúc svoju služobnú, zatiaľčo sa jeho žena a i svokra na neho dívajú. Často ani nemajúc slovo pána domu. Scarlett Johanson zasa vyzerala ako živá mŕtvola s vkuse našpulenými veľkými perami ako kačka a s dokonale tupým pohľadom. A tak musíme iba veriť onému maliarovi (i režisérovi), že v nej videl niečo, čo všetci ostatní predpokladám ani nie. Jedinou zaujímavou postavou tak bola svokra s ostrým pohľadom a pozorne sledujúca dianie v dome. Príbeh ale nenudí a už len kvôli nemu sa oplatí snímok pozrieť.

Viděno patnáctkrát během tří týdnů postupně na ČT art, DVD a Blu-ray v různých kombinacích v originálním znění, s českým dabingem, s titulky i bez, později pod vlivem nově podníceného zájmu studium bonusových dokumentů, rozhovorů a dalších materiálů. Opakoval jsem projekce každý večer a nemohl se toho nasytit. Pokaždé objeven nový detail, souvislost, hlubší úroveň pohroužení. Jako si Griet při pohledu z okna poprvé uvědomí barevnost mraků, i nám snímek pootvírá pomyslné okno k soustředěnému vnímání, objevům dalších sfér. Vůbec pak nezáleží na tom, zda stran geneze slavného obrazu se věci vskutku takto odehrály či mohly odehrát, předložená fabulace toliko zastřešuje děj, poskytuje pointu a vyústění, ale výsledný film na ní vlastně vůbec nestojí: svým pojetím je natolik bohatý a smyslný sám o sobě, že jakékoli výtky v tomto směru jsou úplně bezpředmětné. Nejdůležitější prvky vyprávění stojí zcela mimo dialogy: sestávají z pohledů, doteků, náznaků, gest, bytí (!), řeči těl. Že každá scéna evokuje výjev z malířského plátna, jak si mnozí povšimli, zní na papíře tak nějak samozřejmě, ale zkuste si to během projekce uvědomit a dál s tím pracovat; dostane to úplně geniální rozměr. Vrcholná filmařina.

U některých filmů přemýšlím, jestli je výhodou znát pozadí před jeho shlédnutím V tomto případě to považuji za výhodu - vědět něco o Vermeerovi a o obraze. A nepovažuji za nevýhodu ani rozpor v tom, že dívka zobrazená na obraze je podle filmu služka, podle historiků umění Varmeerova dcera. Do jisté míry přemýšlím o tom, jestli byl pro mne více oslovující výkon Scarlett Johanssonové v roli služky Griet, nebo výkon Judy Parfitt v roli Varmeerovy tchýně. Asi je vidím rovnocenně.