Dítě hvězdy (2007)

Studiová pohádka pro nedělní odpoledne s dobrým příběhem o klukovi, kterému za jeho namyšlené chování naroste obrovský frňák a uši. Podle mě ta jeho maska šla udělat o hodně lépe. Vždyť je to také na pohádce to nejdůležitější. Zato se velice povedly interiéry, a to jak lesa, tak chaloupky či městečka. Pohádku kazí z počátku naivní dětské dialogy, nad kterými vyniká leda tak jejich otec Vydra. Poté, co Orion dospěje, tak se dialogy zlepší. I tak ale herecké výkony nejsou nikterak přesvědčivé, až na výjimku Simonu Stašovou v roli žebračky. [394. hodnocení, 20. komentář, 47%]

Přijde mi, že pohádka, možná spíš studiová pohádka, je prubířským kamenem pro herce. Musí vytvořit hodnověrnou postavu na malém prostoru, leckdy jen v pár větách a ještě někdy podivných. Když se tady na obrazovce objeví paní Stašová, je to skutečně paní herečka. Každá hláska, která vyjde z jejích úst, každé gesto, by't sebemenší, mimika i postoj celého těla - to je skutečné mistrovství. Slabým článkem je představitel Oriona, který se sice snaží, ale nic moc. ... Proč se na začátku dovídáme, že jantar není pryskyřice? Vždyť je. Nápis na meči je Cimrmanovou akustickou konstantou, to se tedy tvůrci mohli víc pochlapit. Opakované Orionovo chození do lesa je docela otravné, protože pořád stejné. Aspoň potěší, že mu tam radí český strakáč, jehož Orion přátelsky oslovuje "divoký králíčku". Předlouhý monolog matky, v němž radí Orionovi, jak přemoci čaroděje - to jsem nebyla schopná si zapamatovat. Navrátil má dobrý háro. Pohádku bych nezatracovala, ale chce se mi napsat: znovu a lépe, prosím!

Zajímavé téma, nápad i přelévání děje, práce s časovou rovinou (desetileté cykly smutku a radosti) a myšlenka toho, že co zasejeme, to se nám vrací. Určitě se v tom dá najít více symboliky, třeba s oněmi mincemi a uskutečněnými přáními. Žel, zpracování zůstalo na půl cesty, mělo nakročeno v velkolepější pohádce s kulisami jak z Krkonošských pohádek (což je poklona, nikoliv hana), jenže zatímco např. kostým čaroděje a kameramanský styl jeho snímání je z kategorie těch lepších, maska Oriona a jeho snímání kamerou jsou podprůměrné. (Taková drobná odbočka mimo žánr, i zpěvák jménem Orion nosil masku, aby to vypadalo, že je žijící Elvis Presley.) Herecky je to občas zajímavé (Vydra, Březinová, Pešlová), jindy takové zbytečně přehrávané (Stašová, Novotný, Kratochvílová). Samozřejmě mne pobavilo, že spoluautor scénáře a dramaturg pan Bednář si zahrál roli pana učitele, a myslím, že se role zhostil velmi dobře. Celkově tedy, když to vše sečtu a odečtu, mi vychází lepší průměr.

Námět výborný, opravdu poučný, ale zpracování bylo poněkud slabší a představitel hlavní role se herecky také zrovna nepředvedl.

Námět a zápletka: 5/10 ... Vizuální stránka: 5/10 ... Soundtrack: 5/10 ... Didaktický potenciál: 4/10 ...Celkový dojem: 3/10.