Deník shopaholičky (2025)

Jak už jsem možná u některého filmu Toulové psal, i u této její komedie jsou zárodky něčeho vtipného (a párkrát jsem se opravdu zasmál), ale Toulová to bohužel kvůli své scenáristické a režijní nemohoucnosti nedokáže rozvinout do funkčního celku. I tentokrát si autorka bohužel nadělila jednu z hlavních rolí a její herecký výkon je hrozný (ale je to docela hezká holka). A stejně strašné jsou kreace všech neherců ve vedlejších a epizodních rolích (počítám tam i Lukáše Langmajera). O přehnaném PP už ani nemá cenu mluvit. Film zachraňují od odpadu jen někteří herci, jmenovitě Seidlová, Bareš, Vydra a Žilková, a těch pár povedených vtipů.

Zdejší reakce by se daly rozdělit do několika kategorií - 1) ti, kteří byli pozvaní na premiéru, 2) falešné profily, které Toulové nadšeně hodnotí cokoli, 3) ti, co dali odpad jen za pověst Toulové, aniž by to viděli, 4) komentáře komentující jiné, 5) těch pár magorů, co za to zaplatilo vstupné a skutečně na to šlo. A já jsem ta pátá skupina. Dokonce i do multiplexu jsem na to musel, abych se k tomu vůbec dostal, takže až takový jsem masochista. Jenže nelitoval jsem už na začátku, z filmů Evičky mám často záchvaty smíchu a málem jsem šel už na Krtkův svět, kdyby mě neděsila představa, že platím i Roušalovi. Tak snad si za moje těžce vydělané a šíleně utracené peníze udělá nový módní výstřelek, či ještě líp, udělá tu AI sci-fi, kterou ve dvou rozhovorech nezávisle na sobě slibovala. -------- Že jsme pořád v háji poznáte hned při první scéně v kavárně, kdy celý rozhovor odstartuje odkaz na Chytilovou (bez jakéhokoli smyslu) s následně pitomě parafrázovanou hláškou z jejího filmu, myslím že z Dědictví. Samozřejmě to nemá jiný smysl, než hold velké učitelce Toulové, díky které FAMU vůbec vychodila. Až se divím, že ji za takové odkazy nestraší jako duch. Nicméně, pak se nám plně rozjede změť motivů, které má asi nějak spojovat "ústřední" trend shopaholiků, jelikož jedním z nich je protagonistka Klára a taky její máma. Jak už ale napsali ostatní, tohle téma je zde načrtnuté ze všech nejméně. To je prostě fakt a jediným účelem je nacpání co největšího množství product placementu do výsledku. Toho je zde samozřejmě požehnaně, takže už vím, kde si mám kupovat parfémy, kde mají nejlepší slevy na potraviny, do jaké luxusní kavárny (u autobusáku!) chodit, že nejluxusnější večeři dostanu na Žižkovském vysílači a že nejlepší klubovnu mi prodá jedině Vašek Upír Krejčí. Taky mám pro vás speciální lifehack, na 5-minute Crafts si zahraju, akorát si to rychle zapište, protože mi to určitě smažou a právě proto se o tom nikdo nezmiňoval... ale nejlíp ušetříte, když chodíte po Tescu s letákem Alberta! Ale pššt, nic jsem vám neřekl, chci se dožít rána a Albertů mám okolo sebe hromadu... ----- O tohle téma tu jde jen proto, aby se to Toulové zaplatilo, stejně jako o recyklaci námětu Castingu na lásku se scénami bizarních rande, které zde jsou zase proto, aby se to dalo označit jako romantické. Jinak vás romantiky čeká málo - Klářin ex se vytratí hned na začátku, stejně jako soudní řízení jejich rozvodu, Klářin "pan Dokonalý" se objeví přesně tam, kde to čekáte a jejich závěrečné dání dohromady je jen vyloženě letmo naznačeno (zhruba stejně jako na konci Lásky na zakázku) a pak tu máme ještě ekoaktivistickou veganskou mladší sestru, která je zamilovaná do vůdce jejich uskupení, které se jmenuje, pozor, Veganský úsvit. A tady se Toulouvá dokonce snažila o kritiku povrchnosti, ačkoli jí z toho vylezla hlavně kritika jakéhokoli ekologického spolku, o což se... asi snažila taky, mám ten pocit. Vůdce uskupení má kolem sebe harém žen, ale s žádnou nechce vztah, celý klub je plný touhy po masu, vlastně reálného vegana aby v něm někdo pohledal. Jejich vlajka vypadá jak fixou popsaných pár útržků papírové role a upřímně jsem tak mizerné logo ještě neviděl a ani ho nepochopil, stejně jako proč jim tam furt hraje laciné techno a na poličce je jen Hrabě Monte Christo. Asi typická veganská sebeidentifikace? Nicméně Veganský úsvit přinese asi nechtěně nejvtipnější scénu celého filmu, kdy vidíme jejich demonstraci, natočenou zhruba takhle: pár nohou jde po ulici - krátký záběr z jakési neidentifikovatelné demonstrace - venku stojí policista - čtyři lidi se opírají o policejní auto - obě sestry jsou za aktivitu na demonstraci zatčeny. To je tak otřesně naplánované, že jsem z toho opravdu nemohl :D Zato záměrně vtipná bizarní rande mi naopak přišla vyčpělá, plná jednoduchých, avšak dlouze natahovaných point, nebo úplně random zvratů. "Nejlíp" z toho asi vyjde scéna z Langmajerem, u kterého mě aspoň upřímně bavilo sledovat, kam to chce Toulová gradovat - a samozřejmě se jí to celé zase rozpadlo. ------- Herecky je právě s tímhle spojena většina obsazení, ale i tady to zase stojí za prd. Langmajer přehrává, Žilková si zde nedůstojně ničí dávný herecký obraz, Bareše asi na place drželi násilím, aby aspoň něco řekl, Seidlová se jediná snaží, ale nemá moc co hrát a pak je tu ještě Vydra, který hraje, jako kdyby zrovna dotočil osmý Kameňák a odchytli ho ožralého z hospody. Vše doposud popsané je ale jen nucený nános, bez kterého by nebyl ani zrealizovaný scénář a už vůbec byl na něj nepřišly finance. Hluboko pod ním Toulová má dějovou linii o dvou věčně se sázejících a asi i znepřátelených sestrách, která tentokrát není podložená ničím marketingovým a stojí na ní začátek i konec filmu. Dalo by se až říct, že jí šlo právě o to a vše ostatní byla jen cesta, jak to uskutečnit. Což je cesta pěkně pitomá, zvlášť, když vám na všem ostatním okolo viditelně nezáleží a ve scénáři se, když už, vracíte jen k motivům souvisejícím s touhle rozepří a to ještě blbě. Jenže i tak jsem u Toulové snad poprvé zaznamenal větší snahu o propojenější scénář, která se jí sice zase nepovede, ale u ní je po tolika filmech pokrok i to, že je schopná se k některým scénám logicky vrátit a navázat na ně. Škoda jen, že to jsou drobnosti a blbosti, ale jak dopadla Klára s vydáním jejího blogu knižně a kdo by ho vůbec vydával, to se tu prostě náhodou objeví a pak zapomene. Asi ji o to připravilo, že uklouzla, když už si to trojnásobně okomentovala, jinak si to nedokážu vysvětlit. Stejně mě fascinuje, že o její blog byl takový zájem (asi), když její příspěvky jsou jen pár řádků za den, navíc s obsahem úplně mimo mísu - asi generovala AI, protože fakt nevím, proč se hned v prvním píše o tom, že Klára žije ve dvojici a pak něco s rýží a těstovinami, které ale doma nemá. Jestli tak krátký blog chce někdo vydat knižně, tak zítra očekávám nabídku ke knižní verzi tohohle nekonečného komentáře. ------ Dějová linka sester však přinese jediný objektivní klad celého filmu, protože díky té a snaze ji nějak propracovat je to další krok k tomu, aby se filmy Toulové daly označit jako film. Sázka s vyžitím se stokorunou na den sice nemá žádný vnitřní smysl a je okolo mí mnoho nevysvětleného a přitom důležitého, ale to, k čemu vede, naopak aspoň v té úplně nejzákladnější rovině do sebe zapadne. Evička se tak posunula aspoň na úroveň scénáře amatérského filmu, za což jí tu půlhvězdu dám, jelikož takhle daleko výkonem ještě nebyla. I řemeslně pomohla změna kameramana, ačkoli místo Mědílka, který ji leda tak umí pustit a vypnout, má Kružíková kreativnější tendence, ale ty s levností úplně všeho okolo naprosto zapadnou. Překvapil mě i regulérní flashback, který sice má ukazovat soupeřivost sester od dětství a přitom naznačit, že se to jednou šeredně zvrtlo, ačkoli se to nikde v obraze nezvrtne (leda by je babička otrávila), ale pořád je to prvek, na který dříve neměla ani pomyšlení. Tudíž navzdory vší té špatnosti udělala Toulová konečně aspoň malý posun, který není vidět těm, kteří od ní nic víc neviděli, ale vzhledem k tomu, že já od ní znám naopak skoro všechno... Tak uznávám, že i tohle je fakt posun, byť opravdu naprosto drobný. Druhou půl hvězdu si vysloužila sama Toulová a její urputná snaha prorazit i herecky, která mě spolehlivě rozesmívala celou dobu - ať už když se snažila o emočně zabarvenou reakci, tak když měla nějakou otrávenou grimasu. Čím víc se snaží, tím mizernější je, ale klidně jen houšť, já se u toho aspoň skvěle bavím. Takže historicky poprvé dám filmu od Toulové aspoň hvězdu, byť celkově se nic nemění a pořád je to velká katastrofa. Ale pořád obstojné guilty pleasure, jelikož Evička talent jaksi opravdu nemá, i když by v tom asi ráda žila.(Cinema City Olympia, Modřice) Slabá 1*

Ať natočí tato neschopná osoba cokoliv, je to sračka. Tím pádem se nabízí otázka je vůbec nutné točit kvalitní filmy ? NE. STačí natočit hovadinu, zaplatit kamarády kolem, herce co má režisérka ráda, dát sobě odměnu a je vymalováno. Protože se to platí z daní lidí, tak co že. Pakliže by měla peníze jen z tržeb a toho co daný film vydělá, možná by šel točit nějaký reklamní spot.. Takto hovno zle. Nebylo by od věci u filmů uvádět cenu a platy všech okolo. Pokud má někdo firmu a vyrábí produkt, který nikdo nekupuje, tak jednoduše zkrachuje. Ale u těchto to nějak neplatí. Asi to mají vymyšlené jinak a lépe viďte.

Jak jsem psal už uLásky na zakázku, s přítelkyní - nyní již manželkou - rádi cringujeme nad současnou českou komediální tvorbou a nad filmy Evy Toulové obzvlášť. Většinu jejích snímků jsme poctivě zhlédli, zvláštním způsobem se u nich bavili a dalo by se říct, že jí fandíme. Máme přitom zajímavou dynamiku, kdy manželka je k Evě kritičtější než já, který ji naopak obhajuju (mj. proto, že mám slabost pro zabejčené ženské buldozery), ale já sám bych na její filmy do kina nešel a zatáhne mě na ně manželka. UDeníku shopaholičkyjsme se shodně pobavili způsobem, jakým se pobavíte při sledování amatérského filmu od někoho, jehož pár amatérských dílek už jste viděli. Dobře víte, že od jeho počinu nemůžete očekávat hollywoodské řemeslo, protože svůj počin zbouchal na koleně za pět padesát a neškodolibě se zasmějete, když vidíte, jak v něm hraje jako poleno a přejete mu, že si zřejmě splnil sen a má svůj film v kině a svůj obličej (několikrát) přes celé plátno. Hranice mezi úmyslným a ironickým pobavením je u Eviných filmů zatraceně rozostřená, protože pár vtipů jí klidně uznám - jak se říká, i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný čas. Jako když hrdinka, nucená vyžít ze stovky na den, zbodá ukázkové jogurty zadarmo, udělá se jí blbě a pak musí vysolit dvacku za veřejné WC, aby je vyzvrátila. To mě zcela neironicky dostalo. Bavila mě linka se soupeřením sester, škoda, že nebyla ještě víc akcentovaná a crazy, stejně tak mě bavila hrdinka nucená kvůli sázce sockovat, ale nehodlající za žádnou cenu prohrát. A Bára Seidlová byla stejně jako Tereza Petrášková vCastingu na láskudobrou, rozuměj sympatickou volbou do hlavní role (rozhodně progres oproti filmům, kde Eva do hlavní role obsadila sebe). Takže stejně jako uLásky na zakázkuza tři, přičemž opět jde o velmi specifický zážitek, a Evě přeju, ať jí to dál vesele točí. Evo, s manželkou jsme nešli do kina naVlny,Zápisník alkoholičkya ani naSbormistra, ale už na dva vaše filmy ano. A nelitujem! P.S.: Na to, že mělo jít o ultimátní product placement film, tak jsem si kupodivu skoro žádného pp nevšiml.

Další nejhorší film Evy Toulové? Jak je vůbec možné, že Eva dokáže natočit ještě horší film, než Krtkův svět nebo Superžena? Nebudu se tady rozepisovat, protože film je absolutně nekoukatelný a vlastně nepromítatelný po všech stránkách. Bohužel ho ještě stahuje na dno brutálně příšerná přítomnost samotné režisérky, jejíž herectví je vůbec to nejhorší, co ve filmu uvidíte. Není schopná říct jakoukoliv repliku, zahrát jakoukoliv emoci nebo vypointovat jakoukoliv situaci. Je mi líto Báry Seidlové, že musí ve své skvělé a kultivované kariéře podstupovat tak strašné projekty, jako je tento film. Naštěstí jsme dostali od přátel zdarma vstupenky do Cinema, jinak bychom na takový film určitě nešli. RIP Eva Toulová.