Demokraté (2014)

Pre nás v niektorých momentoch obskúrne vykreslené, niežeby nami politické elity nemanipulovali, ale skutočne že sofistikovanejšími metódami. Prirodzením mocných je ale vládnuť, skrz mŕtvoly a pragmaticky. Tento dánsky dokument je minimálne exotickým náhľadom do zákulisia príprav novej ústavy v Zimbabwe, sleduje ciele a pohnútky Magubeho, opozície a reakcie obyvateľov z okolia mítingových kampaní. Ak by som sa nachádzal v mieste štábu so snahou zabŕdnuť do kauzálnych udalostí a ponúkať východiskové body, po náladách spoločnosti by som sa skrátka nezmohol na viacej. Ľud, pokiaľ v sebe nenájde kritickú sebareflexiu si nezaslúži na tácke akékoľvek vizionárske benefity. Tým nemyslím tie od MDC a jej záujmovú sféru, ale odstránenie apartheidu, demokratizáciu a odbremenenie hnisavých rán z vysokých poschodí.

Demokracia po africky sa nám môže zdať zvláštna aj v pomerne civilizovanej africkej krajine, kde aspoň nie je žiadna vojna ani krvavé nepokoje. Môžu sa ľudia slobodne vyjadrovať, keď kritika prezidenta a vlády je zakázaná? Čo mi to len pripomína, aj v našej blízkosti sa týmto chceme inšpirovať? Predvolebné kortešačky a tvorba novej ústavy ma dosť nebavili a najviac informácií som sa dozvedel z medzititulkov, ktoré jediné objasňovali, čo sa deje. Pri záverečnom nadšení zo schválenia novej ústavy v demokratických voľbách by som bol opatrný.
––––Demokratický systém v Africe, to je složitá záležitost. Protože opozice chce vždy víc, než jí přísluší. –––– Žádný prezident by neměl být tak starý, aby ve své funkci zemřel.

Demokraté představují takový "Nelítostný souboj" v oblasti dokumentu. Střet dvou právníků z opačných stran politického boje vytváří příběhovou linii, které nemá daleko ke kvalitnímu politickému thrilleru. Zatímco právník z Mugabeho tábora využívá špinavé hry, které mu současný systém poskytuje, zastrašování, falešná obvinění, jeho kolega stojí proti nečisté mašinerii současného systému doslova beze zbraně. Je vůbec možné, aby v tomto nerovném souboji obstál?

Soudruh (snad nesmrtelný) prezident Robert Mugabe to tam teda vede....

Zajímavé téma, které dostává v běžném zpravodajství spíše jen okrajový prostor. Oceňuji, že není pojato jednostranně jako boj opozice za dobro, ale vládní strana i opozice dostávají prakticky stejný prostor, čímž si divák může udělat komplexnější představu o celé situaci. Nejsem expert na politiku afrických zemí, takže nedokážu posoudit nakolik - i přes stejnou plochu pro obě nesvářené strany - autoři divákem manipulují volbou konkrétních záběrů. Ale narozdíl třeba od známé dvojice Remunda-Klusák, z jejichž dokumentů cílená manipulace a snaha dosáhnout předem určeného vyznění často jen čiší, u tohoto dokumentu jsem takovou manipulaci s nasbíraným materiálem nevnímal. Pokud to tedy tvůrci provedli, tak velmi šikovně. Díky za rozšíření obzorů.(06.01.2018)