Deiji (2006)

Trošku jsem čekal tradiční uplakanou romantiku. Naštěstí za Deiji stojí Andrew Lau. Tvůrce legendární krimi Volavka a to je tu setsakramentsky znát. Tedy především v prvním polovině, než se všechno rozehraje. Do té doby nejde vůbec o nic žánrově tradičního. Hodně pomáhají také evropské kulisy, které tento asijský film hodně ozvláštňují. V druhé polovině bohužel klesáme k sentimentálnímu romantickému trojúhelníku a slibný začátek tak není uspokojivě zakončen. Pomoci může to, že to není vůbec tolik asijské, takže jako lehký úvod do asijské kinematografie by se Deiji brát dalo.

Film, ktorý má veľmi silnú formu na to aký príbeh rozpráva. Milostný kórejský trojuholník v Amsterdame sa môže javiť ako veľmi nevkusná záležitosť ale Andrew Lau ( možno aj vďaka skúsenostiam s Volavky) mixuje charakterovo vyspelú drámu, kde si každú postavu postupne obľúbite. Je to jeden z tých romantických filmov v ktorých netreba obrovské srdcervúce scény( hoci dve sa tu asi nájdu) a skôr sa tu kladie dôraz na poetiku všednosti, ktorá nám nielenže osvetľuje motivácie postáv a opakuje rovnaké scény len z iných pohľadov, ale práve vďaka tomu sa stáva citlivejšou, uveriteľnejšou a v mnohých smeroch ľúbivejšou. Umebajaši a Kwong-Wing zase hudobne tlačia na pílu a predávajú emócie aj v tých najjednoduchších scénach. Daisy je milým vybočením s klasického romantického žánru. Má v sebe korenie hongkongských buddy kriminálnych filmoch a zároveň európske prostredie ktoré v skĺbení s ázijskou poetikou ako celok, skvelo funguje.

Zvlastny romanticky trojuholnik v ktorom su osudovo prepletene tri postavy. 25 rocna staromodna naivka, odvazny policajt a nekompromisny najomny zabijak, ktoreho stylizacia mi trochu pripomenula Leona. Hlavna hrdinka je vlastne zamilovana len do svojej predstavy vysnivaneho napadnika a city k jednemu a nasledne druhemu prejavuje iba ked si mysli, ze to je jej tajomny vysnivany napadnik. Co je dost zaujimavy pohlad na lasku a obidvaja chlapi tu su nakoniec za chudakov, ktori sa môzu kvôli nej aj rozkrajat. Aspon ze si osud prichystal trpke vyvrcholenie pre vsetkych troch. Ked odhliadnem od tejto divnej premisy, tak je to natocene velmi pekne. Teda pokial si pustite rezisersku verziu, ktora je podana z pohladu hlavnej hrdinky. Obsahuje kopu scen naviac a niektore sceny maju uplne ine vyznenie. Je pojata romantickejsie az naivnejsie, ale vdaka mnohym doplnujucim scenam jednotlive linie funguju ovela intenzivnejsie. Napriklad ten jej nahly prerod, ked zisti, ze jej vyvoleny je ten druhy, som jej v kinoverzii vôbec neveril. V kinoverzii je mnoho scen, ktore pôsobia akokeby ich predcasne ustrihli bez poriadneho vysvetlenia. Az to pôsobi akokeby niekto schvalne zostrihal film tak, aby ho co najviac znicil. Tym, ze je kinoverzia podana z pohladu vsetkych troch postav hned od zaciatku, tak uplne straca na tajomnosti, ktore je postupne odhalovane a najviac mi v nej chybala spolocna scena vsetkych troch postav v dazdi pri stanku, ktorou je pekne oramovana reziserska verzia a dodava filmu osudove vyznenie ich pribehu. Takze kinoverzia je za 5/10, kopa scen nefunguje a preto aj dost nudi a reziserska verzia je za 8/10. Napriek dlhsej stopazi a tomu, ze den predtym som si pustil kinoverziu som sa ani na chvilu nenudil.

Malířka, nájemný vrah a agent Interpolu jsou ideálními vrcholy vztahového trojúhelníku. Takže, kdo vlastně pro malířku postavil most přes řeku a každý den jí v 16:15 hod. zanechává na prahu květiny? Divák se to brzy dozví a tápání Hye-young je rozhodně sledovatelné. Mě tedy tato romance, drama i akce v jednom hodně bavila, ale tomu pobíhání Korejců po Holandském Nizozemsku moc nerozumím.

Podle anotace jsem prostě čekal, že to bude tak nějak zajímavější, že to bude mít na diváka větší dopad, ale ty emoce se ze mně nějak nepodařilo vytřískat. Film je dobrý, funguje jako romance, trochu funguje i jako thriller, ale není to něco, u čeho bych si řekl, že to je dokonalé a padal z toho na zadek.