Shang cheng (2006)

Confession of Pain nelze explicitně tolik vytknout, jít pod tři by mi přišlo nefér, ale nebavilo mě to. Snímek se sune v bluesovém tempu, neobsahuje žádnou akci, ani napětí. Klíčová měla asi být psychologická rovina, ta ale díky slabému scénáři a trochu zmatené režii nefunguje. Hvězdné obsazení je nevyužito, Takeshi Kaneshiro se poctivě snáží, ale limituje ho scénář. Tony Leung (jinak můj oblíbenec) spíš jen staticky odříkává text a moc nehraje. Těžko říct proč, se stejným Andrew Lauem přitom vytvořili o šest let dříve geniální Volavku. Film není úplnou ztrátou času, ale prostě se imho nepodařil.

Parádní "Asie"!! ... Kriminální drama dvou kámošů, z nichž jeden jde po krku druhému, aniž by to věděl ... Zápletka není nic extra,ale film je přitažlivý zejména díky výtvarné stránce a perfektním hercům. Všichni hlavní protagonisté v tomto filmu jsou fakt sympaťáci, všechno se tak nějak v poklidu vleče, o akci to není ... ale vizuálně a atmosféricky je to fakt nádhera. Moc fajn film!

"Vyznání bolesti" mi silně připomnělo esteticky krásný film "2046" Wong Kar Waie: líbí se mi, ale nemám ho moc ráda, audiovizuální formu některých scén nedostanu z hlavy, ale výsledek je povrchní, rozmělňuje emocionální dopad předchozího filmu "Stvořeni pro lásku". Tady podobně nemůžu nesrovnávat: od režisérského tandemu, který má za sebou třeba "Volavky", bych chtěla vidět něco víc než povrchní filozofii a fráze. Taky nevím, zda chci Kaneširovi věřit toho komediantského pijáka. Ale mám slabost pro mstitele i pro melancholii Tonyho Leunga, takže budu nad filmem ráda přemýšlet...

Nenávist a touha po pomstě zaslepuje, a člověk tak může (místo aby si jej uvědomil a vážil) zničit štěstí své i druhých. Odpuštění naopak osvobozuje a umožňuje spatřit druhou šanci k němu, vlastně umožňuje, aby ji člověk vůbec dostal. Možná nepříliš výjimečná, ale příjemně odsýpající detektivka s tímto podtextem, který velmi oceňuji. Jen mi trochu chybělo větší citové propojení s postavami, toť vše.

Noirové blues o odplatě, osudových láskách a městě, které je věčně zahalené do bouřkových mračen. Tvůrci Volavky se opět rozhodli neservírovat divákovi vše po lopatě a nutí k přemýšlení. Nitky se splétají dohromady, mrtvoly se kupí a láska znovu dostává na frak. Někdy je možná těch nitek přespříliš, ale Wai Keung Lau zkrátka umí zabalit své příběhy do efektního vizuálního hávu, který zahladí všechny stopy po nelogičnostech. Vzniká tak opět velká tragédie z hlediska osudu, ale pravý opak z hlediska filmového ...