Deanimated (2002)

Arnold si vzal jako pracovní materiál hollywoodský horor "The Invisible Ghost" (1941) s Belou Lugosim v hlavní roli a přepracoval ho - navíc z velké části atypicky vůči svým charakteristickým uměleckým postupům, známým z jeho předchozích snímků - do nového produktu, vypovídajícím o skrytém principu hollywoodských filmů. "Deanimated" proto, že Arnold z původního filmu (celkově přestříhaného) postupně vymazával jednu postavu po druhé. Nedočkáme se tak tradičního Arnoldovského opakování zacyklených pohybů postav, ale opakování scén, jejichž středem a hlavní postavou je prázdno. Přítomnost v absenci a absence v přítomnosti "neviditelného ducha", jímž je sám princip hollywoodského filmu = napětí, očekávání, sebeklamná iluze diváka chtít věřit v prázdnou příčinu, rozehrávající zápletku a vyvolávající vzrušení, která v posledku může fungovat i za faktické nepřítomnosti původce napětí - divák je tak nucen prázdno, vyznačené samotnými strukturními vztahy amerických filmů, sám doplnit, tedy "vidět" ducha tam, kde není (schodiště, závěsy, stromy, chodby,...), protože tam nikdy nebyl ani v původní předloze, i když tam nakrásně byl nějak vyobrazen (neboli je jedno, kdo se té strukturní role zhostí). /// Arnold si ale jinak hraje s filmem i jinak, i zde se tedy postavy filmu ocitají v původně nepředstavitelných = vytěsněných situacích, měnící jejich charakter.