Dákové (1967)

Hmmm, jak udělat historický velkofilm? To se vezme deset - patnáct herců, jedna herečka, deset tisíc komparzistů, překroutí se trochu historie, přimíchá trochu limonády, komunistickej erár se pumpne o půlku státního rozpočtu na výpravu a je to... Viděl jsem to jako desetiletý kluk na letním kině a potom teď, o 55 roků později. Tehdy to na mě udělalo mocný dojem. Zapamatoval jsem si jenom tu soutěž v bodání nože mezi prsty do rytmu bubnů. Nejvíc mně vadila obrovská chyba v překladu. Za trest se tehdy legie "decimovaly". To znamená, že každý desátý voják byl na rozkaz velitele popraven. Ve filmu je 2x použit výraz "zničit". Proč jsi zničil Rýnskou legii? To je naprosto zavádějící a matoucí...

Dákové jsou rumunskou expresí romantizovaného patriotismu. Stranický ideál doby naplnil Sergiu Nicolaescu svědomitě a vítězí za vlast, za národ i za stranu. Dácký národ je sice mírumilovný, ale také připraven odhodlaně bránit svou výsostnou svobodu vlastním tělem, elita skládá nejintimnější oběti a pod moudrým panovníkem země jen vzkvétá. Sergiu Nicolaescu vychází z historických dat a slouží vlasti a romantickým představám nevinnosti, svoji prvotinu v hraném filmu ctižádostivě opatřil opulentní výpravou, choreografie je heroická, a svým průběhem se příběh nikterak neodchyluje od jiných filmových národních eposů. Dákové: muži jsou udatní, ženy lepé, komunitní soužití soudržné, epické kroky nepřekvapí a vlastně vše splní to, co od žánru filmový divák víceméně očekává. Tím romantickým hrdinou ve vlastenecké filmové písni je Septimius Severus (příjemný Pierre Brice s hlasem Iona Besoiua), schopný římský generál a morální idealista. Překvapující zjištění je pozdější skvostnou příležitostí k vlastenecké orgii, pak se dokonce objeví láska a mužné hrdinství. Vzorovým vladařem svobodného národa je Decebalus (sympatický Amza Pellea s hlasem Emanoila Petruța), největší, ale také i poslední, král Dáků. Vskutku ojediněle moudrý vůdce nezávislého národa! Hlavní ženskou postavou je Meda (příjemná Marie-José Nat s hlasem Leopoldiny Bălănuță), Decebalova dcerka a křehký půvab karpatských dolin i hor. Zdravé jádro dáckého národa. Výraznou postavou je Cornelius Fuscus (příjemný Georges Marchal s hlasem Gheorghe Dinicăa), římský generál a hlavní dobyvatel dáckého území a šlachovitý mužík s těmi nejvyššími osobními ambicemi v hlaholu slávy. Výraznější postavou je také Domitian (zajímavý György Kovács s hlasem Fory Etterleho), římský císař, obezřetný, poživačný a škodolibě hravý. Z dalších rolí: Decebalův synek a vskutku vzorná junácká budoucnost národa Cotyso (Alexandru Herescu s hlasem Itefana Iordacheho), římský senátor, zvláštní vyjednavač a Severův otec Attius (Geo Barton), svatých tradic i svátostí dbalý dácký velekněz (Emil Botta), přední dácký vojenský velitel Olupera (Mircea Albulescu), či Attiův vrah Remaxos (Septimiu Sever). Film Dákové je vlasteneckým romantismem. Rumunský historický epos snad potěší všechny příznivce žánru.

Velké prekvapenie. Historický veľkofilm porovnatelný s talianskou alebo západonemeckou kinematografiou. Mínusom boli iba poslabšie kostýmy Rimanov, nedotiahnuté vzťahy medzi postavami a menšia gradácia deja. Ale inak výborný historický epos, prekrásna karpatská príroda, a na to, že to točili Rumuni, klobúk dolu.

Filmový debut známého rumunského režiséra Sergia Nicolaesca, který nemohl
dopadnout snad lépe. Natočit takový to historický epos jako svůj úplně
první celovečerní snímek, je opravdu obdivuhodné. A nejenže Nicolaescu jej
zdárně dokončil, ale dokázal také s ním uspět na mezinárodní scéně, když se promítal po celé Evropě tak i v USA. Rovněž také u nás byl uveden, kde
na něj v tehdejší době přišlo asi 1,73 milionů diváků.
Pro mě osobně je film Dákové zajímavý také tím, že se v něm v důležité roli
objevuje Pierre Brice. Přeci jen vidět herce v jiné roli než je statečný
náčelník Apačů, je více než atraktivní.
Mimo to však snímek nabízí další skvělé herecké výkony, výpravné bitvy se
stovkami statistů, nádherné přírodní scenérie i vydařenou hudbu, která
přesně koresponduje s tímto velkofilmem.
Proto je potěšení sledovat boj Římanů se starověkými obyvateli Rumunska, Dáky.

Příjemný historický dobrodružný film, který zaujme.1) Vzpomínám si na silný dojem, který na mě jako malého kluka film udělal. Zaujala mě tehdy velkorysá výprava se stovkami komparsistů, decimace (potrestání každého desátého člena legií smrtí za zbabělost v boji), působivá závěrečná scéna a především Vinnetou v převleku za Římana.

2) Po opětovném zhlédnutí po málem 50 letech (utíká to, utíká) registruji i další skutečnosti: studiový zvuk (to je špatně) a nervy drásající melodramatickou hudbu.

3) Tendenční až národovecký charakter snímku lze pochopit a vyskytuje se nejenom v rumunské kinematografii. Zdůrazňování nezávislosti a spoléhání se na vlastní síly bylo příznačné pro tehdy ještě čerstvý Caucescův režim.