Daikaidžú Varan (1958)

Honda dal tomuto kaiju opäť dušu a takisto sa ešte nepúšťa do sféry nadnesených monster movies, ktoré sa vytrhli z reťazí o dekádu neskôr. Žiadny humor, či nadhľad. Vyrušiť z kľudu monštrum a dostať za to riadne epicky po papuli. Výborný zárez do žánru, ktorý poteší hlavne fandov.

Takhle nějak si představuju cosi imaginárního, co bych nazval "klasické kaiju". Není tu v zásadě nic špatně, děj má klasické schéma japonských monster movies a můžete libovolně dosazovat proměnné: jednotlivé postavy, jednotlivá monstra, použité (a na příšeru nezabírající) zbraně, zbourané budovy... Konkrétně Daikaijű Baran má moc pěkné monstrum, sice nevím, jestli takhle vypadá varan, ale koneckonců já nejsem biolog. Hloupé ale je, že potvůrka vypadá v každém záběru trošku jinak, tedy jinak když se plazí po zemi a je zabíraná zdálky (model) a úplně jinak zblízka (chlápek v latexovým kostýmu) - má úplně jiné (hodně lidské) ruce a nohy. Lidští hrdinové mě taky moc nenadchli, chvilkama jsem přemýšlel, jestli některé scénky jsou myšleny jako výstupy komických postaviček, nebo to je myšleno vážně; obávám se, že vítězí druhý případ. Vynikající je rovněž hudba, respektive opakující se hudební motiv. Důležité je, jak komu sedne; mně se k filmu hodil moc, ale pokud by se někomu nelíbil, obávám se, že se zblázní. Celkově jde o moc příjemnou a tajemnou podívanou, a přestože má klasik Iširó Honda na kontě i lepší kousky, za Barana se stydět určitě nemusí.(13.09.2014)

Nenechte se zmýlit tak nízkým hodnocením (beztak není od pěti uživatelů směrodatné). Pokud se vám líbila Godzilla z roku 1954, pravděpodobně nebudete zklamaní. Sice jde téměř o kopii filmu, i tak snímek považuji za jeden z nejkvalitnějších a nejserióznějších kaiju filmů (podobně jako Rodan a původní Godzilla). Na rozdíl od Rodana je film opět černobílý, což je jen dobře. Efekty jsou mnohem efektnější a především scény na ostrově jsou i dnes působivé (mlha, podmořské scény, rakety...). Po stránce emocí a příběhu je na tom Varan v porovnání s Rodanem hůř. Pokud máte radši pozdější Hondovi a hlavně Fukudovi bláznivá béčka, počkejte si na Godzilla vs. King Kong. Od té doby to jde s Godzillou a dalšími monstry z kopce. I když...(01.07.2014)

Ishirô Honda dalším svým filmem ukázal, jak moc se Japonci snažili využít toho, že kaiju filmy byly neskutečně oblíbené, a místo toho, aby se zajímali o příběh, studio Toho produkovalo jeden stejný film za druhým, kde obměnou byly jen trochu jiné postavy a trochu jiné monstrum. „Daikaijû Baran“ j až moc velkou ukázkou toho, že snaha dostat hodně zaplaceno šla navrch tomu, aby divák získal něco navíc. Honda se vykrádá a neskutečně opakuje, i když se nedá popřít, že trikově jsou snímky pořád výborné.(16.03.2014)

Pasáž na ostrově představuje nejlepší část filmu. Je krásně atmosferická, dokonale se využívá černobílá barva. Při přechodu na pevninu už film trochu skřípe. Scény jsou okoukané, občas se opakují a destrukci města doprovazí záběry ze staré Godzilly, což myslím není nejšťastnější. Vizuál Varana není špatný, ale strašně mě zklamalo, že někdy vydával řev Godzilly. Nakonec bych chtěl pochválit úžasnou hudbu. Akira Ifukube tentokrát odvedl skvělou práci. Jednu hvězdičku tedy strhávám za nevýrazné lidské postavy a drobné nedostatky, o kterých jsem psal.(06.04.2013)