Cindy (1984)

Procházel jsem kolem televize a najednou uslyšel písničku, kterou jsem neslyšel zhruba 27 let. Okamžitě mě polila vlna nostalgie. V televizi totiž běžel film Cindy, který u nás v devadesátkách běžel z videokazety skoro každý den, protože ho moje pubertální sestry milovaly. Mně bylo tehdy zhruba pět nebo šest let, a i když jsem si úplně nepamatoval děj, na hlas Bonnie Bianco se prostě zapomenout nedá. Když se na to dívám dnešníma očima, je to v podstatě průměrná, béčková a ne úplně dobře zahraná romanťárna. Co je na ní ale výjimečné, je právě ten osmdesátkový soundtrack. Samozřejmě jsem ovlivněn vzpomínkami na dětství, které ve mně tento snímek vyvolává, ale s klidným svědomím mohu prohlásit, že žádná ze současných zpěvaček by nezazpívala to, co Bianco. Byla okradena o slávu, kterou si zasloužila. Krásnější hlas jsem snad neslyšel.

Kladem je krásná a přesně zpívající Bonnie a účast Vittoria Caprioliho a Adolfa Celiho v jedné z jeho posledních rolí. Záporem otřesný jeliman Cosso a slabé, byť technicky dobře odzpívané písně. Vím, že popelkovská story je stokrát provařená, ale u tohoto zpracování scénář opravdu stojí za starou belu.

Tak jsem se po cca 30 letech (šmarjáááááá) podívala na film znova. Příběh Popelky může být zpracován tisíci způsoby, tohle bude ale zaručeně nejvyčnívající. Hudba stejně chytlavá, jako tehdy. Dokonce i ten dabing si pamatuju :) Je to takové italsky třaskavé, ale ne tak uječené jako Troškovy pohádky. Tehdy mi to tak nepřišlo, v dnešní době #meetoo si nedovedu představit životnost tohoto zpracování. Manžel se chystá vrhnout na manželku a začne ji v náznaku hádky "škrtit", když je Popelka drzá, tak jí klidně princátko Mizio vrazí facku a ona se mu ji nebojí před svědky na plese vrátit, když zjistí, že ji lhal .... unbelievable :-D No, ráda jsem se vrátila do dětství, a že bych z toho měla traumata, nebo mě to snad poznamenalo, to rozhodně teda ne ;o) Když si teď googlím Pierra Cossa, ten chlapec nám vyrostl do krásy ;o)

Na tuhle Popelku nemá snad ani Libuška Šafránková. Takhle má vypadat romantický film, a ne tak, jak nám to předvádí americká kinematografie od 90. let dodnes. O hudbě snad ani nemá smysl se bavit, Bonnie Bianco má opravdu nádherný hlas. Naprosto nechápu, jak je možné, že místo aby se z ní stala celosvětová megastar, tak měla jen několik hitů na konci 80. let (samozřejmě díky úspěchu Cindy v Německu), a pak šla její kariéra do kytek. Asi ani ve skutečnosti nechtěla být šlapkou žádného Generála, teda Plukovníka. V neposlední řadě je třeba ocenit dokonalý český dabing, Eva Horká i Lukáš Vaculík podali prvotřídní výkon (nemluvě o tom, že Vaculík a Cosso vypadají jako bráchové :D). Jediná škoda je, že tenkrát na konci 80. let ČST zakoupila jen tu filmovou verzi, protože ta čtyřdílná je skoro dvakrát delší a obsahuje ještě pár písní navíc.

Trvalo mi dvacet let, než jsem se smířil s Pretty Woman. Takže není vyloučeno, že za nějakou dobu i tomuhle něco v hodnocení přihodím. Zatím ovšem velmi slabý a ukázkově předvídatelný popelkovský příběh, navíc s podtitulkem muzikál s hodně nevýraznou hudbou. Několika dobrými hláškami pobaví akorát Adolfo Celi.