Čističi (2018)

Je obrovská škoda, že jsme z práce cenzorů neviděli v tomto dokumentu mnohem víc. Každopádně jsem se bavil a je k neuvěření, kolik hnusu a špíny musí denně cenzoři procházet (opět jsem jen zhnusen co vše jsou lidé schopní dát na soc. sítě). Rozhodně to není práce pro každého, alespoň ne z dlouhodobého hlediska, což je i přímo řečeno v dokumentu a já se jim vůbec nedivím.8/10

Všechny ty ubrečené bojovníky proti cenzuře, kteří si myslí, že brojí proti magnátovi ze Sillicon Valley, vlastně z éteru smáznula nějaká pobožná filipínská paní___ Ale k věci, téma vybráno skvěle (koho by napadlo, kdo vlastně všechny ty příspěvky maže?), ale trochu tu chybí jasná struktura toho, jak přesně se v daných firmách postupuje. Celkově je dokument příliš roztříštěný, skáčeme geograficky, to by bylo ok - kontrast lídrů sítí v USA vs dělníků mazání ve Filipínách dává smysl. Ale do toho se ještě přidávají příklady z některých jiných zemí (Turecko, Barma) a v nich se otvírají nová podtémata. A od údělu psychicky náročného života "mazačů" skáčou individuální několikaminutové příběhy lidí, které Facebook ovlivňuje a to se mísí s proslovy inženýrů sítí, kteří mluví o obecných principech sociálních médií (a jejich kritice) atp. Těch linek je prostě ke konci už příliš a je vlastně těžké přijít na to, co je tedy hlavní téma dokumentu, potažmo hlavní problém sociálních sítí. ___Příběh tý filipínský paní, jak se učila pornografický termíny je ale strašně legrační. ____A to co říká A. G. Martinéz (bývalý produktový manažer Facebooku) taky stojí za vyslechnutí: "V minulosti měl každý občan právo na vlastní názor, a dnes má právo na vlastní realitu, na vlastní pravdu i na vlastní fakta. Facebook tento stav zcela záměrně podporuje, tím, že vám ukazuje jen to, co chcete vidět, a odfiltrovává to, co vidět nechcete. Demokracie do jisté míry vyžaduje, abychom měli sadu pravidel, chování a jakousi základní pravdu, o které můžeme debatovat. Pokud tyto základní věci nemáte, pak demokracie přestává být možná."

politika mě nezajímá, ale dokoukala jsem to až dokonce s hofíkem, že uvidím nějake záběry před cenzurou, a prd, hlavně politika a skvělej obrázek Trumpa s malým piňdíkem.Ale musím se přiznat, že když začal mluvit Tristan Harris a pak domluvil, tak mi došlo, že vůbec nevim, co tam říkal, protože jsem přemýšlela nad tím, jak bychom spolu měli krásný děti :D a za to hvězda navíc :P

Námět je velmi dobrý, ale zpracování to bohužel dost zabilo. Strašně jsem se musel nutit, abych to vůbec dokoukal, a "informační přínos" není podle mě moc velký. Nejvíc si tak na tom dokumentu asi cením toho, že na ten problém vůbec upozornil, ale jinak jsem se tam osobně v podstatě nic nového nedozvěděl, a jen to podpořilo můj skeptický názor na Facebook a sociální sitě obecně coby největší zlo. (Jeden chlapík to ve filmu vyjadřuje těmito slovy:"V minulosti měl každý občan právo na vlastní názor, a dnes má právo na vlastní realitu, na vlastní pravdu i na vlastní fakta. Facebook tento stav zcela záměrně podporuje, tím, že vám ukazuje jen to, co chcete vidět, a odfiltrovává to, co vidět nechcete. Demokracie do jisté míry vyžaduje, abychom měli sadu pravidel, chování a jakousi základní pravdu, o které můžeme debatovat. Pokud tyto základní věci nemáte, pak demokracie přestává být možná.").

Celkem drsný dokument o práci, která rozhodně není pro každého. A i ti otrlejší by to měli dělat jen nějakou dobu, protože člověk je ze své podstaty veskrze tvor ovlivnitelný. Nejspíš proto to dělají anonymní Filipínci, kteří jsou rádi za každou lepší práci. V americe by už se zvedla vlna žalob od rodinných příslušníků.