Chrustaljove, vůz! (1998)

Oceňuji skvělé režisérské vedení, scénář i herecké výkony. Vše bylo tak dokonalé a realistické, až se mi dělalo na zvracení. Chápu, že je potřeba nezapomenout, ukázat, jak komunisté v Rusku zacházeli s lidmi, i když se jednalo o špičky v oboru. Film ukazuje temnou atmosféru padesátých let v Rusku, strach, co bude po smrti Stalina. Mnozí věřili v jeho nesmrtelnost... Dala bych méně hvězdiček, protože z filmu mám trauma, ale nezaslouží si to. Dávám tedy o jednu míň za tu nestravitelnou hrůzu. Kdo máte žaludek jako kachna a ponětí co vás čeká, pak doporučuji.

O co v tomto filmu jde bude jasné každému kdo četl Souostroví Gulag (jakože to by si měl přečíst každý alespoň trochu vzdělaný člověk, spolu s knihou Utekl jsem z Osvětimi od Rudolfa Vrby)DĚJ: Film se odehrává v posledních dnech zimy roku 1953 v Moskvě, v období vrcholícího stalinismu, státního antisemitismu a aféry „spiknutí lékařů“, kdy byli židovští lékaři obviňováni z plánů na zavraždění Stalina a dalších vůdců. Hlavní postavou je generál vojenské lékařské služby Jurij Glinskij (Klensky), uznávaný neurochirurg, který žije se svou rozšířenou rodinou v přeplněném komunálním bytě. Jeho život je plný chaosu: domácí hádky, pití, bizarní situace v nemocnici (kde vede kliniku plnou podivínských pacientů a personálu), a neustálý strach z represí. Rodina zahrnuje manželku, syna Alexeje (vypravěče příběhu v dospělosti), starou matku a příbuzné, včetně židovských bratranec, kteří se skrývají před deportacemi. Jednoho dne je Klensky zatčen KGB v souvislosti s „lékařským spiknutím“. Aby zakryli jeho zmizení, tajná policie použije dvojníka (podobného muže, který je upraven, aby vypadal jako Klensky). Klensky je mučen, znásilněn a transportován vězeňskými transporty přes Rusko, kde zažívá brutální a absurdní scény v táborech, vlacích a celách (plných zločinců, šílenství a černého humoru). Ve vrcholu filmu je Klensky – již zlomený a zmatený – náhle vytažen z transportu a přivezen na daču, kde leží umírající Josif Stalin. Beria a další vůdci ho nutí, aby jako špičkový neurochirurg „zachránil“ Vůdce (pokoušejí se o otevření lebky). Klensky však ví, že Stalin je již mrtvý nebo v bezvědomí, a odmítne. Stalin krátce procitne, zašeptá „Zachraň mě“ a zemře. Klensky je propuštěn s titulem „Chrustaljove, vůz!!“ (odkaz na Beriův výkřik, když spěchá pryč po Stalinově smrti). Po Stalinově smrti se Klensky vrací domů, ale rodina je rozvrácená, byt zabrán a on sám je zlomený muž. Film končí otevřeně – Klensky zmizí, jeho osud zůstává nejasný, a vypravěč (syn) vzpomíná na otce jako na oběť systému.INTERPRETACE: Zobrazuje dobu Stalinova teroru a jeho čistek – režim je monstrum, které požírá vlastní elity (jako Klensky), ale po jeho „smrti“ se nic nezmění („nic se nezměnilo, nikdo nic nevěděl“). Film je alegorií na konec éry, kde mocní (Beria) spěchají k novému řádu, zatímco oběti zůstávají zapomenuty. Stylově je to mistrovské dílo plné dlouhých, chaotických záběrů, které diváka vtáhnou do dusivé atmosféry strachu a absurdity. German zde zobrazuje historii ne jako heroickou, ale jako noční můru plnou lidské malosti a brutality. Titul odkazuje na okamžik, kdy se mocenské struktury hroutí, ale systém přežije.

*Rex mortus, vivat rex !* Poprvé se mi stalo, abych během trvání snímku pocítila všech sedm základních emocí: strach (až paranoiu, která je součástí „oběhového systému“ filmu), smutek (v souladu s Germanovým ponurým pohledem na Člověka-Štvancev kontextu šílenství myšlení doby), radost (v některých momentech ve formě bezuzdného smíchu), hněv (následek eskalace pocitu neklidu), znechucení (nejsem sto detailizovat…), překvapení (související s bizarností spletitého vylíčení formou obrazů a zvuků-těch především…), důvěra (ve schopnosti režiséra). ///„ ..., vůz!“je absurditou, kterou zvládne odkázat do patřičných mezí, týkajících se morálky, pouze tvůrce s životním i odborným nadhledem a neobyčejným nadáním pro filmařinu.

Pravděpodobně bych dokázal strávit dvacet let svého života jenom opakovaným sledováním filmů Alexeje Germana. Rozplétat postupně jednotlivé scény, hledat v nich to, co souvisí s hlavní dějovou linkou, co s vedlejšími, rozděloval si postavy, zjišťovat, co v nich vůbec souvisí s dějem a když nikoli, proč to v dané scéně vlastně je. Totální mayhem, který pojí dohromady akorát děsivé karavany anonymních černých limuzín vyjíždějících z monumentálního kremelského hnízda. Z mého osobního hlediska je Chrustaljov důkazem ultimativnosti filmového média ve vykreslení určitého zeitgeistu, subjektivního náhledu a přirozené chaotičnosti a neuchopitelnosti lidské povahy.

Tak tohle je maso! Rychlé a zběsilé! Jen sedět a koukat! Žádné myšlenky a úvahy - ani ty postranní a nejpostrannější! Absolutní pospolitost! Život ne ze dne na den, ale z vteřiny na vteřinu!.. Žádné hodinky bouré (či jak se jmenovaly) jsem samozřejmě také nenašel. A brzy také poznal nesmyslnost jakéhokoli dalšího hledání, hlavně ne příběhu, smyslu, nebo jiných, v moderně uvízlých kategoriích. Přesto rezonance byla silná, něco se začalo skládat dohromady, a to co zůstalo, je mohutný prožitek jakési hodně vzdálené reality, ale reality beze sporu. Možná to byla právě doba konce stalinismu, možná doba vojny, možná také předškolní léta. Anebo: "credo quia absurdum" - věřím, protože je to nesmysl. Pozn. 1: Nedávno jsem četl Platonovův "Čevengur", jiný příběh, z jiné doby a z jiného místa, i když ze stejné země. S "Chrustaljovem" měl však něco výrazně společného. Že by to něco byl onen blíže neurčený "ruský genius"? Pozn. 2: Podle J. Hobermana (1999) Alexej German řekl: "Nechtěli jsme vylíčit události roku 1953, chtěli jsme jen ukázat jací Rusové doopravdy jsou.” Tak jací jsou tedy?