Cesta do Vídně a zpátky (2007)

Český romantický film vyprávějící o čtyřicetileté Kamile Bendové (I. Chýlková), úspěšné manažerce s neuspořádaným osobním životem, která se připojí k víkendovému zájezdu na jižní Moravu a do Vídně. Na tomto zájezdu, na něhož odjížděla s nechutí a který se vyvine jinak, než očekávala, ji doprovází přítelkyně Irena (M. Pleštilová), která se na této cestě nebrání mimomanželským avantýrám. Kamila se hned první večer seznámí se sympatickým Ladislavem slavícím narozeniny (M. Etzler), který jí projevuje náklonnost. Vyjde najevo, že sympaťák Ladislav je veterinář žijící na samotě na farmě, skrývající alkoholovou minulost, a s ním stráví Kamila celý víkendový pobyt. Ve slabé chvilce dá Kamila najevo svou nespokojenost se svým životem bez závazků a jistot. Vztah, který se mezi nimi začíná tvořit, je přerušen nedělním návratem účastníků zájezdu zpět do Prahy, a jeho budoucnost si může divák představovat mnoha způsoby, neboť film se vyznačuje výrazným otevřeným závěrem. V dalších rolích filmu P. Slavíka se objevil J. Polášek jako pražský Kamilin milenec, M. Procházková jako servírka v penzionu, kde byli hosté z Prahy ubytováni, V. Kubánková v roli Etzlerovy staré matky či M. Maurerová jako Etzlerova dcera. Romantický snímek, jemuž se dramatické události vyhnuly a odvíjí se v poklidném tempu, mě docela zaujal, především díky ústřední dvojici a realistickém příběhu, hodnocení volím však průměrné.

Příběh devětatřicetileté workoholičky z Prahy, které výkendový výlet na Jižní Moravě pootevře oči a vybídne k zamyšlení nad tím, že život se dá prožít i hezčím způsobem, než v manažerském křesle... Scénáristicky vcelku povedené dílo s příběhem, který se dá s přimhouřeným okem označit jako "ze života", se solidními hereckými výkony (kupodivu i mého neoblíbence Miroslava Etzlera) a s naprosto skvělou hudbou Michala Pavlíčka. Hodnocení na hraně tří a čtyř hvězdiček. 65 %.

Poslední dobou přicházím na dost dobré filmy od scénáristy Miroslava Sovjáka a tento jsem dokonce nikdy neviděl. Pokud přežijete začátek s několika klišé o Moravácích a Pražácích, bude vám odměnou subtilní, realistická love story o životních křižovatkách zralých lidí, ve které nikdo neumře a vše se v ní vyřeší skoro, jak praví fráze, tzv. "jako v životě."

Pro mě ohromný překvapení, vůbec bych nečekal, že může být televizní věc z Brna (sic!) až takhle dobrá. Perfektně napsaný, zrežírovaný, zahraný, natočený… Na závěr krásná píseň od Jana Sahary Hedla s Bárou Basikovou. Ivana Chýlková nikdy nehrála takhle civilně, bez afektu, nikdy na mě ještě z obrazovky nepůsobila takhle přirozeně. Etzler taky výbornej, vtípky, kterýma to bylo prošpikovaný…kam se hrabou Bobule. Jsem nadšenej, vážně.

Taký malý film a predsa dobrý. Ukážka toho, že na myšlienku netreba nič veľkého, len jeden lineárny príbeh o tom, ako vieme ľahko skĺznuť z cesty a ako ťažko - a nakoniec ľahko - sa robia rozhodnutia. Prostredie Moravy umocňuje ten zážitok, škoda, že z tých Ledníc tam nebolo viac. Inak ten Etzler by sa nemal holiť, takto vyzeral aspoň kúsok k svetu.