Cesta do Nefantazie (2024)

Zateplené fasády, betonové ploty, nevkus, kam se podíváš. Ale tento dokument mi bohužel nic nepřinesl. Pouze jsem si všimla, že slečna architektka se zkušenostmi z Dánska sice mluvila zapáleně, ale v každé větě asi čtyřikrát opakovala slůvko JAKO. Lezlo mi to na nervy. Člověk, který má něco společného s uměním, by si měl dávat pozor i na to, jak mluví.

Neskutečná slátanina bez jakékoliv přidané hodnoty. 52 minut trapného stěžování si na úplně všechno bez jediného argumentu a divák se nedozví vůbec nic. Vtip taky žádný, jen nekončící cringe. Netuším, co je na tomto jakože dokument, spíš mi to připadá jako extravagantní výstřelek random magora, kterýho z nějakýho neznámýho důvodu někdo poslouchá. Proč se takovým lidem dává prostor v televizi a ještě ke všemu z peněz koncesionářů, navíc v době (2024/2025) debaty o zvyšování koncesionářských poplatků? Korunu nasazuje Stanislav Biler, čtyřicetiletý sociolog projevující zde mentalitu puberťáka, kterému rodiče vypli wifi, který úspěšně zvládl několik minut plácat sračky, jinak nic. Ať si takový nesmysly dělá autor "dokumentu" sám a za svoje a dává to třeba na youtube. Ono by ho to možná najednou přešlo, žejo.

Asi zatím nejslabší dokument Martina Duška. Z jednoho extravagantního auto se 50minutový dokument uplácat nedá. Jak řekli mnozí přede mnou, Dušek se snaží být před kamerou vtipný a výsledek je takový, že je vlastně úplně jedno, jestli mluví se vzdělaným architektem, anebo s chodcem na ulici, který architektuře nerozumí. Protože Dušek se nedokáže dostat do hloubky a neustále nám jen sděluje, jak Češi nemají vkus a jak je to hrozné. Kapitola sama pro sebe je účast Stanislava Bilera. Ten člověk by mohl být ve slovníku jako definice slova megacringe humor. A když se pokoušel o vtipné metafory, tak to bylo vážně k nepřežití. Skoro se nechce věřit, že stejný autor natočil skvělý dokument K oblakům vzhlížíme.

Téma zajímavý, místy jsem se hlasitě smál, spousta zajímavých hostů. No, ale bohužel je to taky jenom tak divně nastřelený, možná spíš rozstřelený do spousty otázek bez snahy na ně odpovědět. Možná je tu spíš snaha se vysmát? Ale zase nechci autorovi křivdit. Hezky to shrnul xxmartinxx: „načrtnuto všechno a vyřčeno nic“.

Téma by mě dost zajímalo, ale u dvacátého vtipu o polystyrénovém autě jsem si chtěl vyškrábat oči a uši. Dost mě iritovalo, jak zajímavý lidi jsou před kamerou a jak moc je pro Duška důležité, aby byl před nimi vtipný, místo aby s nima vedl konverzaci, nebo aspoň formuloval myšlenku. Jakoukoliv. Nakonec to je hodinová extravaganza o tom, jak si Dušek stěžuje každému, kdo je ochotný poslouchat, že si smradlavá lůza staví baráky tak, jak se mu nelíbí, aniž by dokázal aspoň to nejzákladnější: říct proč. Tohle téma je zajímavé na všech úrovních od historické přes ekonomickou po estetickou, tady je načrtnuto všechno a vyřčeno nic. Nejvtipnější na tom je, že tenhle dokument je ekvivalentem odpudivě zatepleného baráku.