Česká mše vánoční (2007)

Není divu, že byla Česká mše vánoční spojena s Josefem Ladou. Vždyť Pavel Kubant tvořil i Honza a beránek a Bubáci a Hastrmani a také zde byl motiv J. L. ať už příběhový nebo výtvarný. Slavný malíř a spisovatel je asi nejlepším poetickým autorem venkovského života. V jeho podání vše vypadá idylicky a kouzelně i pro dospělého. Já jsem asi nejznámější skladbu Jakuba Jana Ryby nikdy neslyšel a v tomto spojení to vypadalo opravdu povedeně. Ovšem hraná hudba ne vždy úplně souzněla s dějem. Zajímavé na tomto filmu také je, že zde byla zkombinovaná hraná a animovaná část. Co se naopak nepovedlo je to, že Josef vypadal jako Ježíškův děda. Tři králové nemohli přijet k novorozeněti v kočáře a dohromady s oděvy působili jak ruští carové. Pravda také je, že animovaná a hraná část dohromady neladila a leckdy postrádala smyslu.

Vánoce takové, jak je vnímalo několik posledních generací (než je převálcoval Santa, sobi a blikačky), utvořil Josef Lada. Pohledy, Vánoční kolekce, betlémy, knížky, filmy, balicí papír......poetika, klid, nádhera. Na filmovém zpracování mi vadí počítačové triky. Tak nějak mi tam nesedí. Klasická animace by mi byla bližší, kouzelnější, méně komerční. Jinak hudba v sepětí s Ladovými obrázky je kouzelná. Pouštíme každoročně při rozbalování dárků.

Jakub Jan Ryba a jeho Česká mše vánoční? Tady není o čem a ve spojení s Ladou je tohle prostě klasika českých Vánoc. Samotná hudba je dokonalá a Ladův doprovod nezaostává ani o píď a je i vtipný a roztomilý, co se týče dění na obrazovce. Některým částem zpěvu je ovšem méně rozumět, takže se člověk musí hodně soustředit, o čem se zpívá a proto trochu snižuji hodnocení.

Českou „mši“ vánoční od J. J. Ryby si rád poslechnu, pokud to není při liturgii, pro níž je naprosto nevhodná – když se má zpívat Kyrie a prosit Boha o smilování, zpívá se „Hej, mistře, vstaň bystře“. Ladovy obrazy jsou geniální a svým stylem jsou pro animaci předurčené. Ovšem pro animaci klasickou, nikoli pro počítačovou, která zbaví obrazy veškeré poetiky a film vyloženě hyzdí.

I stalo se, že nová vánoční klasika zrozena byla - a to taková, u které stačí poslouchat, kde jsou Ladovité kresby jen bonusem, který potěší diváka malého, toho, který připravuje zvoneček, i toho, který usnul v křesle zatímco mu do šedého vousu bujarého kmetství vlezl křeček. A ač k sobě obé moc neladí, vznik občas takřka nesnesitelné sentimentality je takřka nevyhnutelný