Češi proti Čechům (2015)

Tomáš Kratochvíl vzal svůj film Gadžo (součást Českého žurnálu), a vlastně ho jen rozšířil do délky celovečerního filmu. Některé skutečnosti a rozhovory budí dost rozporuplné pocity (stará paní, která by mezi ně hodila granát, mladá ženská, která ani neumí vysvětlit proč je na demonstraci). Není to sice kopie 1 na 1, je tu spousta jiných záběrů, rozhovorů a situací, ale přijde mi to jako takový dvakrát louhovaný čaj z jednoho sáčku. Poprvé je to nové, chutné, znovu pak už bez chuti.

Výprava do světa, kde se nosí průměrné IQ asi 90. Na jedné straně stojí bělejší běloši, jejichž intelektuální výbava jim postačuje nanejvýš na nějaké nuzné manuální zaměstnání nevysokého platu, ze kterého když odkrojíte dalších 20 %, tak jim to sotva postačuje na stravu, ubytování a víkendové chlastání. Čím má člověk hlouběji do kapsy, tak tím méně se mu líbí dávat část svého nízkého platu lidem, kteří se jen nekontrolovatelně množí, celé dny dělají naprosté hovno a ještě mají potřebu na sebe hlasitě upozorňovat. Nelze se tedy divit, že plešatí pánové chovají ke konstantně opáleným spoluobčanům takovou nenávist. Nemyslím si, že se tento problém týká počtu pigmentů v krvi. Opálení spoluobčané mohou být i zcela spořádaní občané, jen tento typ zcela jistě nenajdete v ghettu na okraji města. Tomáš Kratochvíl se tímto dokumentem situoval do role naivního čůráka a prodejné kurvy. Stačí jej chvíli pozorovat a jeho manželce se nelze divit, že ho opustila. Jediné čemu se divit jde je to, že ho opustila až po takové době. Dobrý dokument by měl být nestranný, nebo by měl minimálně dávat prostor ve stejných podmínkách oběma stranám. Toto dílo bylo tvořeno s předem jasným záměrem. Se záměrem, který jde zcela proti veřejnému mínění. Když se frajer ubytuje u páru cigánů, kteří ho považují za kamaráda, protože jim sype do pokladny takové peníze, které jim nedává ani zbytek nájemníku dohromady, tak se nelze divit, že se k němu chovají jako k tomu největšímu kamarádovi. Přičemž si Tomáš musel své ubytování zaplatit i postavit a učinit dokonce i nějakou tu nevratnou půjčku. Kdoví, kolik takových půjček během 8 měsíců proběhlo. To se na kameře samozřejmě neobjeví, protože netvoříme nestranný dokument. Když dojde na poslouchání názorů druhé strany, tak k tomu dochází převážně v době, kdy jsi tito členové buďto nasraní nebo opilí. V takovém případě dochází k poklesu IQ až o 30 bodů. A když si tuto hodnotu odečtete od 90, tak se dostáváte někam mezi debilitu a imbecilitu. Takový člověk se v daný moment nedovede vyjadřovat normálně. Aby měl dokument tu správnou hodnotu, tak se autor rozhodl vyzpovídat děti, které nemají vlastní názor, nýbrž pouze kopírují názor rodičů a okolí. Velmi zřídka dostávají prostor lidé, kteří jednají v klidu a pohodě a jejich slova dávají smysl a mají patřičnou váhu. Tento dokument je atraktivní pouze zpracovaným tématem. Zcela ho pohřbil režisérský pohled aneb koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Ale tak hlavně, že Tomáš dokázal najít a obtěžkat novou slečnu a zahojil si tak zlomené srdíčko. To byla v podstatě nejhodnotnější informace z celého dokumentu. Kladně hodnotím pouze demonstrace, neboť jsem si udělal obrázek, jak takové demonstrace probíhají a dozvěděl jsem se o humanitních čůrácích typu "Míra Brož", kteří neváhají procestovat půl republiky, aby někde rozdmýchali napětí.

Žiji od mala ve městě kde máme cikánů až po prdel a touto sračkou mě ten vymaštěnej pičus co to natočil nedojme. A všichni tu "hodnotící" s držkou plnou humanismu, pravdy a lásky, prostřelte si hlavu vy bando pomatenejch zasranců co cikána viděli pouze v tomto "dokumentu". Z celého srdce bych vám přál zažít s cikánama to co já za posledních 30 let. Takže vás s velkým máváním posílám do prdele!!

Jedná se o sociologický experiment, který se autorovi trochu vymknul z rukou a začal být (dle mého názoru) trochu tlačen do určité roviny. Zatímco začátek je pozitivní a je vedený ve stylu, ve kterém mám i sám osobní zkušenosti (cikáni jsou přátelští a udělají pro své první-poslední). Druhá polovina dokumentu už je trochu agitační. Ukazuje vše velmi jednostranně, přestože otázka začlenění Romů a jejich diskriminace (a o diskriminaci tu jde - sáhněme si všichni do svědomí) je velmi složitá a nelze ji posuzovat v žádném případě "černo-bíle".

Na hodnocení je vidět, že lidé vědí a přijímají většinou to, co zapadá do jejich již utvořenému obrazu světa.
Jistě, dokument může být smeten ze stolu s tím, že multikulturní sluníčkářský kámoš Romů natočil protivlastenecký škvár.
Jenže:
Režisér pochází z rodiny, která je vše než multikulti smýšlející.
On ve vyloučené lokalitě opravdu rok bydlel, s lidmi se denně stýkal, jedl a pil s nimi.
Netajil problémy typu násilí, neplacení atd. Jen ukázal, že je to jak mezi bílými Čechy. Mezi nimi je taky dost velká skupina těch, kteří chlastají nepracují, kradou, vraždí, žijí z dávek, prohrávají výplatu či dávky v automatech atd. atd.
Jenže když je takový bílý, může za to systém, Romové, uprchlíci, vláda, chemitralis, ... Pokud je takový Rom, může za to to, že je cigán.
Žádný z vlastenců v dokumentu ukázaný nebyl animovaný nebo tak, každý jeden z nich (a jedna z nich, třeba ta "hodná" babička, která prohlásila, že Hitler "měl Židy nechat a Romy vyhladit") mluvili v reálu a sami za sebe.
Ta holčina z první části dokumentu, kdy bylo zachyceno setkání občanů v Duchcově, která se tam snažila ostatním vysvětlit, že ona má v občance národnost Česká, že je Češka, že nikomu neubližuje, tak proč ji šmahem odsuzují jen proto, že je hnědá, byla velmi emocionální, ale evidentně nekašírovaná. Upřímně, mylsím, že má maximálně učňák a Nobelovu cenu nikdy nedostane, ale na tom je úplně stejně jako 90% těch tzv. vlastenců, vč. té, které "ukradli" českou vlajku.
Za mě, pane režisére, dost dobrý!