Cela (2000)

Sériový vrah se schizofrenií unáší ženy, které potom mučí tím, že je na 40 hodin zavře do skleněné plně automatizované cely, která na ně začně pomalu napouštět vodu, kde bojují o život až se udusí. Když vrah unese svou poslední oběť, tak upadne do komatu, zatímco ona je zavřená v té cele. Pak je tu dětská psycholožka Catherine (Jennifer Lopez), která pracuje pro filmu používající experimentální technologii, která jí umožňuje vstoupit do mysli komatózních pacientů a komunikovat s nimi v jejich podvědomí. Takže se vydává do mysli komatozního sériového vraha, aby tam našla, kde je vězněna jeho poslední oběť.Komentář: Film představuje výborné surrealistické zobrazení mysli či podvědomí, a nemůžu si pomoct, ale celý film ve mně opět velmi silně evokuje, že se jedná o reinscenaci porodního traumatu (zde). Ve filmu jsou opakovaně scény uvěznění v těsných prostorech (jako dítě v porodních cestách), koupání v krvi, svazování, dělání loutek z obětí, dušení, řezání (např. koně). A klimatický konec s hyperventilací, krví a pláčem (jako když se narodí novorozenec, který je od krve a pláče). Takže celá ta vrahova mysl je symbolickou reinscenací porodního traumatu, který se nachází v nevědomí autora filmu. Film by se asi dal přirovnat k Nolanovu Inception s tím, že je dle mého mnohem lepší, nejen scénáristicky, ale i umělecky (umělecké surrealistické ztvárnění podvědomí)

Rozum říká, že je to jen filmařský překlad různých starších vizuálních motivů (obrazy, videoklipy) do psychologického kontextu se špatnými herci. Cit z toho nemůže spustit oči a rukám v určitých momentech vypadává papír i tužka na kritické poznámky. Pro Singha jsou na filmu důležité přesně ty samé věci, které jsou důležité pro mě. Navíc je ten film prodchaný mojí oblíbenou a děsivou devadesátkovou nemilosrdností. Pomalu se topící dívku, jejíž poslední plačtivá slova jsou "I am a daddy's girl." dneska neuvidíte.

Jennifer Lopezjako psycholožka, která se pomocí speciální technologie ponoří do mysli sériového vraha, je sice zajímavý nápad, ale příběh je dost předvídatelný. Co ovšem film táhne nahoru, jeTarsem Singha jeho vizuální styl – některé scény vypadají jako živé obrazy z nočních můr. Je to trochu jakoMlčení jehňátekzkombinované sPísečným mužemod Neila Gaimana. Není to dokonalé, ale rozhodně je to něco, co jen tak nezapomenete.

Nejzajímavější na tomto filmu se mi jeví zajímavosti, na něž upozornili zdejší uživatelé. Ve filmu se vyskytují odkazy na díla slavných světových výtvarníků i na jeden slavný videoklip. No snažili se filmoví tvůrci, snažili, ale výsledek je jaksi nedovařený – nedopečený. Takhle to dopadá, když se umění lepí dohromady pouhým rozumem, bez inspirace. Když pejsek s kočičkou vařili dort, tak se také snažili, ale ani sebelepší cukr, sůl, syrečky, oříšky, okurky, buřty, smetana, cibule atd. jim dobrý výsledek nazaručily. Jejich výtvor byl k zblití. Tak příkře bych o tomto filmu však přece jenom nehovořil, neb – mám-li se držet zde použitého příměru – tvůrci mají s kuchtěním už nějakou zkušenost, takže konzumovat se to dalo, ale přišlo mi to přeplácané a moc mi to nechutnalo. Sebelepší Hirst, Giger nebo Nerdrum... Ale škoda o tom slov.

Docela dobrá kombinace Počátku a Saw s krásnou paní Lopez. Zajímavý námět, jakž takž promyšlené úplně dopodrobna. Možná si s tím šlo víc pohrát, ale takové už kriminálky bývají... třeba kdyby to bylo delší, neznamenalo by to kvalitu navíc. Rozhodně to má svoje chyby, hranice 4*/5*, ale moje hodnocení bývá vždy mírnější než u ostatních. :)