Být skinheadem (2003)

Pamatuju si, jak mě to nadchlo, když jsem to v roce 2008 viděl poprvé. Konečně někdo natočil, jak to celé začalo, jak se to zvrtlo a jak je to na začátku nultých let rozpolcené od prava do leva, od nácků po anarchisty a do toho ještě úplně bokem stojí apolitičtí. Opravdu parádní dokument s lehkým historickým exkurzem a s barvitým vykreslením tehdejšího panoptika, jehož jsem se tenkrát cítil být součástí (jako takový apolitický fanoušek SHARPů a posluchač skáčka, kterýho neskutečně sralo, jak si veřejnost včetně médií dává rovnítko mezi slova "skinhead" a "nácek"). O asi 20 let později už je z toho zároveň takový pěkný otisk doby včetně úsměvných (i když někdy hořce) začátků internetu. Už tam těch emocí necítíte tolik, řeči vypravěče vám přijdou občas trochu na sílu, ale z těch Amíků a Švédů bránících čistotu bílé rasy je vám pořád stejně na zvracení. A i když z tohoto dokumentu už necítím takové nadšení jako před 20 lety, za zásluhy pět hvězd nechávám a jdu si koupit něco nového od Bena Shermana. Stay SHARP!

Keby nebolo náckov, nik by nepotreboval vysvetlovať, kto sú "tí praví" a kto sú len zmrdi prekrúcajúci vlastnú minulosť a kolaborujúci s najsvinskejšími myšlienkami chorého jedinca. A keby neboli náckovia, nebolo by treba defenzívu v podobe SHARP (mimochodom, pre jedného vylízanca zde - antifašizmus NIE JE ľavicové zmýšľanie, ale názor každého normálneho človeka; nepochopil si zjavne veľa, keď ti vyšlo, že pôvodný skinhead bol ľavičák...). A keby nebolo náckov, nebol by ani tento výborný dokument (ktorému však tak trochu chýba správny postoj a to - na ktorú stranu sa dať?). A to by bola škoda. Poteší Laurel Aitken a Buster Bloodvessel.

Takže si to shrňme, už si nemyslím, že skinhead = nácek, ale tak nějak to stejně vyjde nastejno, aneb pokud nemlátí lidi z rasistický důvodů, tak se pro jistotu mlátí mezi sebou, to mi na tom přišlo, jako ta největší psina, prostě tyhle lidi jsem nikdy nechápala, nepochopím a chápat ani nechci, ale aspoň je to dokument s nějakou výpovědní hodnotou.

Dobré k lepšímu pochopení téhle scény, téhle společenské skupiny, která je často mylně označována všeobecně za neonacisty. Tradiční skinheads jsou zkrátka jen nerasistická subkultura, kam může patřit v podstatě každý. A pak je tu také náhled do hlav a myslí těch, kteří smýšlejí právě naopak, tedy tak, že je nutné, aby vypukla rasová válka. Že je to jediné řešení a že to tak stejně jednou dopadne... No, snad ne, ale nechme se překvapit... Nakonec, každá válka je vlastně hrozná prča... Tedy...v žádné jsem nebyl, ale určitě to tak nějak bude..

Od mala se zajímám o punkovou hudbu její historii a odvětví. Pochopitelné je, že tato hudba se nedá poslouchat doma u počítače, ale je jí potřeba podpořit naživo. Na mnoha menších i větších koncertech se častokrát objevily Skinheadi (S.H.A.R.P.) Ještě dlouhou dobu jsem pořádně netušil rozdíl, který se u Skinheads dělí na dva tábory. Myslím, že v tomto dokumentu je to krásně vidět. Snad jednou přijdou časy a bílí a černí budou držet pospolu poslouchat SKA, Reggae, tancovat a popíjet pivo...